Jitka (28): Na štědrovečerní večeři jsem pozvala kolemjdoucího. Později jsem zjistila, že obešel i všechny moje sousedy

Patřím k těm, kteří mají rádi všelijaké zvyky, které nám zůstaly po předcích. Dneska už se to moc nenosí, ale já je dodržuji – a loni jsem poprvé mohla některé z nich zrealizovat ve své nové domácnosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (23): Přítelkyně pošlapala velikonoční zvyky mé rodiny. Nevím, jestli má vztah budoucnost

Vánoční zvyky se u nás moc nedodržovaly

Dlouhá léta jsem trávila Vánoce se svojí rodinou, tatínkem, maminkou a dvěma sourozenci. Ještě u nás bývala babička z tátovy strany, rodiče maminky bydlí daleko, takže jsme je pár dní na to navštěvovali. Vánoce byly docela normální – rybí polévka, kapr, salát a pak dárečky pod stromečkem. Rodiče byli a jsou moderní a nějaké staré zvyky jim nic neříkají – takže lití olova nebo nějaké podobné kratochvíle u nás neprobíhaly. „Udělej si to po svém, až budeš mít vlastní domácnost,“ říkávala moje maminka. Nezlobila jsem se a nakrojila si alespoň jablko.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (38): Vánoce se pro mě každý rok mění v závody. Chci totiž, aby děti měly na svátky hezké vzpomínky

Vánoce jsem si udělala po svém

A tak jsem se těšila na dobu, kdy si Vánoce udělám po svém a zapojím do nich všechny vánoční zvyky. A před půldruhým rokem jsme se konečně s mým přítelem odhodlali žít spolu, u něho v domku, kde žije se svojí maminkou. Když se přiblížil čas Vánoc, vrhla jsem se do výzdoby domu i jeho okolí, Luboš přinesl krásný veliký strom od hajného z lesa a já se těšila, jak bude všechno probíhat podle mých představ. „Jsem ráda, že dodržuješ všechny ty krásné zvyky,“ radovala se Lubošova maminka. A tak jsem se chystala na lití olova i házení střevícem – neříkám to nahlas, ale chci se vdát…

Přišel Štědrý večer. Při chystání štědrovečerní tabule jsem pamatovala na to, že nesmí být žádný roh prázdný a nastudovala jsem si, co tam patří: Pecen chleba, aby byl dostatek jídla, ošatka s úrodou (v našem případě s ovocem), mince a mistička na zbytky. „Uf, zvládla jsem to!“ radovala jsem se, když jsme obhlížela svoje dílo.

Mohlo by Vás zajímat:

Květa (71): Vnuk mi přiznal, že v rodině losují, kdo si mě vezme na Vánoce. Tak jsem je všechny vypekla

Nečekaný host

Pak mi došlo, že jsem na něco zapomněla. Jednak nás u stolu nesměl být lichý počet a my byli tři, a za druhé bylo třeba přidat prázdný talíř pro nečekaného hosta. „Kde seženeme čtvrtého?“ chytala jsem se za hlavu. A Luboš, který mi fandil, dodal: „Ideálně, když to bude ten host z ulice…“ Jeho maminka se na nás tázavě zadívala a pak povídá: „Nezvonil někdo?“

​Bude to znít neuvěřitelně, ale ten čtvrtý ke stolu k nám opravdu přišel. Sám. Byl to mladý kluk, nevypadal nijak nebezpečně a zvonil proto, aby se zeptal na cestu k samotě za vesnicí. „Zveme vás k našemu stolu!“ vykřikla jsem s nadšením, že se moje vize vánočních zvyků splní.

Pojedli jsme, popili a než došlo na dárky, kluk se zvedl a povídá: „Musím jít, abych k babičce dorazil ještě dnes.“ Pochválili jsme ho za to, nabalili mu výslužku a vyprovodili ho před dům. Pak došlo na dárky i na to lidí olova a pouštění svíčiček po vodě.A já byla šťastná, jak se nám všechno podařilo.

Pár dní na to jsem se na návsi přimotala k sousedskému brebentění. „Holky, přišel k nám takový kluk, vypadal hladově, tak jsem ho pozvala ke stolu.“ „K nám taky!“ „I k nám!“ „A měl takový modrý batoh a delší vlasy?“ „A co říkal?“ Mlely jsme jedna přes druhou abychom zjistily, že chlapec obešel celou vesnici a nejenže si nacpal břicho, ale ještě si odnesl bohatou výslužku. Nakonec jsme se tomu společně zasmály. Koneckonců, máme aspoň na co vzpomínat.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (28): Lásku k dceři jsem jen předstírala. Tajně jsem si přála, abych nikdy neotěhotněla