Jitka (33): Začíná mi pěkně vadit manželovo chování. Je neskutečně vybíravý v jídle a v restauraci mi dělá ostudu

Samozřejmě už od začátku vím, že Honza to má s jídlem na levačku. Když jsme spolu začínali randit, jako velcí sportovci jsme společný čas trávili spíše v pohybu.

Mohlo by Vás zajímat:

Saskie (30): Švagrová u nás byla pečená vařená. Když mi snědla všechno jídlo, dala jsem jí co proto

Kompromis u každého jídla je nutností

Přes léto jsme si společně dali maximálně kofolu, když jsme jezdili na kole nebo iontový nápoj v posilovně. Už od začátku jsem si všimla, že si Honza v restauraci dává neustále to samé jídlo. A to kuřecí řízek s bramborovou kaší. Jídlo pro děti. „Nesměj se mi, Jíťo. Mě to prostě chutná. Není nad dobře udělaný kuřízek,“ obhajoval se pokaždé Honza. A mně to přišlo roztomilé. Růžové brýle v době zamilovanosti. Klasika.

Jenže pak jsme spolu začali žít. Na začátku jsem uvařila pár jídel, které Honza nejedl. V jednom mu vadila vařená zelenina, druhé jídlo bylo z hovězího masa, které Honza nejedl, a já nevím, co všechno bylo špatně. Stačilo málo. Udělala jsem rizoto a posypala jsem ho pažitkou, byl problém. Jednou jsem špatně obrala maso do polévky a Honza našel ve svém talíři kus kosti. Tragédie, zvedl se mu žaludek. A nebyl schopen polévku dojíst.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (33): Chtěla jsem natrvalo zhubnout. Jenže jídlo je pro mě tím největším potěšením a nehodlám celý život trpět

Jídlo má být radost, nikoliv za trest

Snažila jsem se bagatelizovat Honzův problém s vybíravostí v jídle a vařila stále dokola ta samá jídla, která Honza byl ochoten sníst. Doma jsem mohla předcházet rizikům a nebylo svědků, když měl Honza nějaký problém jídlo sníst. A já si z toho velkou hlavu nedělala. Nechceš jíst, co jsem navařila? Fajn, namaž si pečivo. Rozhodně jsem nedělala jídlo jiné. A Honza to ani nevyžadoval. Nicméně ani negativně nevnímal svůj postoj k jídlu. Bral to jako normální stav.

Problém nastal, když jsme začali chodit na večeře s kamarády. I když se Honza snažil sebevíc, často se stávalo, že mu donesli jídlo a nechutnalo mu. Nebo mu tam něco vadilo. Zkraje jsem si s ním ochotně jídlo vyměnila. Uvědomila jsem si, že i můj výběr jídla přizpůsobuji tomu, aby v případě, že Honzovi jeho jídlo nebude chutnat, snědl alespoň část jídla mého. Ale postupem času mi to začalo lézt na nervy a začala jsem být na Honzu v tomto směru alergická.

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (43): Švagrová nám nechala svého syna na celé léto. Když jsem od ní chtěla peníze za jídlo, naštvala se

Zoufalý výraz nad talířem mi zvedne adrenalin

Nemůžu vystát utrápený Honzův výraz nad talířem, když objeví něco, co mu jídlo znechutí. Sedí parta lidí v restauraci, všichni si povídají a u toho debužírují. Jen Honza hledí do svého talíře a má v něm výraz malého děcka. Zmatený výraz se špetkou znechucení. Koutkem oka to vnímám, ale dělám, že to nevidím. Po chvíli mi poslední dobou rupnou nervy a Honzovi řeknu: „Co máš zase za problém? Už mě to leze na nervy.“ Zjistím, že Honza má v jídle tlustý kus masa a kvůli tomu už není schopen své jídlo pozřít. Nic z talíře.

Pokaždé to skončí stejně. Kamarádi se smějí. My si jídla vyměníme a já musím sníst to, co jsem si neobjednala. Honza rozvrtá jídlo moje a sní to, co je schopen. Zakazuji Honzovi v restauraci experimentovat, a pokud nabízí kuřecí řízek, musí si ho Honza objednat. Už toho mám dost a bojím se, že až jednou budeme mít dítě a bude taky vybíravé v jídle, bude to na mě už moc. Snad zdědí po mě lásku k jídlu a ochutnávání všeho možného. Protože Honza to v hlavě ohledně jídla rozhodně nemá v pořádku.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lubomír (34): Manželce přijde, že toho dělám doma málo. Přitom vařím, uklízím a ještě chodím do práce