Facebook
Instagram
Linda s přibývajícím věkem přibírala na váze, protože je velkou labužnicí. Když se vrhla do hubnutí, zjistila nemilou věc. Musela by se navždy vzdát tuků a cukrů. Rozhodla se, že tento společenský diktát štíhlosti odmítne.
Před deseti lety jsem byla o dobrých dvanáct kilo lehčí a to mě polekalo, začala jsem držet dietu. Bylo to pro mě velké utrpení, miluji dobré kvalitní jídlo. Sice jsem nakonec zhubla, ale vytratila se ze mě životní vášeň, a tak jsem se rozhodla. Nikdo mi nebude diktovat, jak mám vypadat a co mám jíst. Chci si svůj život užívat bez výčitek
Dříve jsem mohla jíst cokoliv
Asi do pětadvaceti jsem se mohla chlubit tím, že nepřibírám, ačkoliv jsem si váhu nikdy nehlídala. Měla jsem asi rychlejší metabolismus, nebo v můj prospěch pracovaly hormony, těžko říct. Jako mladší jsem určitě byla i víc v pohybu. Jenže s třicítkou se mnohé změnilo. Našla jsem si partnera, usadila se. Oba máme zálibu v kulinářství, vaříme si pestrá a vynikající jídla a rádi mlsáme.
Moje zaměstnání je vyloženě sedavé a není divu, že jsem byla o víc než deset kilo těžší, než zamlada. Jenže kila šla dál nahoru a na to jsem já nebyla nikdy zvyklá. Kamarádi zvedali tázavě obočí, jestli nejsem náhodou „v tom“. Máma si mě dobírala, že můj metabolismus nemohl takhle pohádkově fungovat věčně. Začala jsem trochu panikařit a poohlížela se po osvědčených dietách.
Vybrala jsem takovou, abych u ní nezmírala hlady. Nicméně ingredience mých následujících jídelníčků obsahovaly především zeleninu, proteinové suchary a podobně. Nebylo to nic příjemného, ale ukázalo se, že na mě má dieta efekt. K tomu se stačilo denně svižně projít a váha šla docela hezky dolů. Mělo by mě to těšit, jenže já byla na dně.
Nechci život bez tuku a cukru
Denně jsem trpěla myšlenkami na pizzu, hranolky a domácí bramborový salát. Chybělo mi sladké pečivo k snídani, čokoládové tyčinky odpoledne v kanceláři i cukr v kávě. Večer jsem nemohla vydržet ani venku mezi lidmi, ani doma u filmu. Bez pár skleniček vína to bylo o ničem!
Dát si za celý večer maximálně jeden slabý vinný střik, který je nepoživatelný, pro mě bylo k nesnesení. Nemohla jsem se dočkat, až dieta skončí a já si dopřeju něco za odměnu. Partner už mě měl taky „plné zuby“. „Ty jsi jako vyměněná, radši si užívej a přiber, než tohle!“
Když jsem zhubla pár kilo, dopřála jsem si sem tam nějakou dobrotu. Jenže tím se hned hubnutí zastavilo. Uvědomila jsem si, že pokud budu chtít získat zpátky štíhlou postavu navždy, budu se muset rozloučit s italskou kuchyní plnou slaniny. S českými omáčkami zahuštěnými jíškou a smetanou. S kynutými buchtami a zmrzlinou. O čem pak ten život ale je?
Zhubla jsem a byla nešťastná
Poté, co se mi podařilo zhubnout, jsem byla naprosto bez nálady. Cizí debužírování mě dokonce vytáčelo a přítel si přede mnou nesměl dávat nic dobrého, aby nenastala hádka. Pak jsme odjeli na pár dní do Itálie, kde pochopitelně nemělo cenu držet nějakou dietu. Pečivo plněné pistáciovým krémem, lahodné víno a samá pizza nebo těstoviny s tučným sýrem.
Rozhodla jsem se, že pro mě postava není tak důležitá, jako jídlo. Já se totiž nechci celý život držet na zelenině a propočítané dávce proteinů. Za štíhlost mi to vlastně vůbec nestojí a je směšné, jak je to ve světě nastavené. My ženy mezi sebou máme soupeřit, kdo je hubenější? Tu hru nechci hrát. Život je krátký a já si chci dát dortík, špekáček i pivo a nemít špatné svědomí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vítejte u Hanky Kynychové: Jako první jsme navštívili nový dům, ve kterém má konečně vlastní šatnu
Vítejte u Hanky Kynychové: Jako první jsme navštívili nový dům, ve kterém má konečně vlastní šatnu
Související články
