Facebook
Instagram
Judita a její starší sourozenci neměli lehké dětství. Prakticky se o ní oba starali a zvykli si na to, že jí nahradili rodiče. Tudíž ji vychovávali, peskovali a usměrňovali, jenže nevěděli, kdy přestat
Bráchovi a ségře budu navždy vděčná, že mě vychovali, když nás opustila máma a táta to nezvládal. Jenomže už jsem dospělá a oni si stále myslí, že mi budou dirigovat život. Říkat mi, s kým se nemám stýkat. Dokonce i s mámou, která se chce najednou zapojit do našich životů.
Dětství jsme měli krušné
Mám o deset a o sedm let staršího bratra a sestru. Když mi bylo pět, máma odešla za milencem a táta se o nás staral sám. Ráda bych řekla, že to všechno zvládl, ale nebylo to tak. Nechával nás často sám, chodil do hospody a utápěl svůj žal. Byl to takový smutný chlap, co s námi nikdy nic nevymýšlel, nehrál si a nebral nás na výlety.
Odvezl nás vždycky na víkend k babičce a ta se o nás starala, jak mohla. Bylo nám u ní dobře a David se Sárou se o mě velmi starali. Brali to jako velký úkol, postarat se o malou sestřičku, které jistě musí chybět maminka a vlastně i tatínek. Ale pořádní rodiče chyběli nám všem. Je pravda, že moji sourozenci je svým způsobem nahradili.
Když mi bylo osmnáct, už jsem ale měla jejich výchovy dost. Hodně mi do všeho mluvili, nutili mě pokračovat ve studiu. Do mých osmnácti jsem je musela poslouchat na slovo, jinak bych nedostala kapesné. Takže jsem se nesměla nikde courat po nocích, přespávat u kamarádů a podobně. Jakmile mi bylo osmnáct, chtěla jsem volnost.
Táta se nikdy nedal úplně dohromady
Táta si našel novou ženu a nastěhoval se k ní kamsi na vesnici. Na těch více než deset let „nevýchovy“ jakoby zapomněl. Nikdy jsme spolu nemluvili o tom, že to nezvládl. Ihned se pasoval do role jakéhosi milého dědečka a minulost nevytahoval. Se sourozenci jsme měli takové podivné uskupení. Stále byli mými náhradními rodiči.
„Byla jsi na tom pohovoru? Měla bys tam volat co nejdřív,“ kázala mi Sára, která mi chtěla dohodit práci.
„Tenhle kluk pro tebe není. Je to flákač, zasloužíš si víc. S ním se chováš úplně jinak a není to dobrý,“ mluvil mi do duše David. Oba sourozenci měli pocit, že mi můžou stále říkat, co mám dělat a s kým se stýkat. Byli vlastně horší, než kdejaký rodič.
Když se sestra vdávala, najednou se objevila matka a chtěla s ní navázat vztah. Všichni jsme z toho byli v šoku a rozpačití. Mámu jsem si pamatovala minimálně a bratr se sestrou mě před ní chtěli ochránit. Báli se, že bychom se snad mohli znovu sblížit a ona by nám nakonec opět ublížila.
S mámou se vídám jako jediná
Tím, že byli sourozenci jejím odchodem silně poznamenaní, neměli chuť ji pustit do svého života. Já jsem to viděla jinak a zajímalo mě, jaká máma je. Byla trochu praštěná a líbila se mi. Nebála jsem se, že by mi mohla ublížit. Necítila jsem k ní nic hlubokého a jen jsem se s ní občas sešla na pokec.
Sourozenci byli naštvaní a chtěli, abych toho nechala. Musela jsem jim vysvětlit, že mi nemají co mluvit do života.
„Měli jste to těžký a nádherně jste se o mně postarali, budu vám vždycky vděčná. Ale jsem dospělá a vy nejste moji rodiče. I kdyby jo, už jsem vylétla z hnízda.“
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
