Julie (34): Můj manžel zůstal maminčiným mazánkem až do rozvodu. Jsem ráda, že zmizel z mého života

Už od prvního setkání jsem věděla, že mě tchyně nikdy nepřijme. Za každým jejím úsměvem se skrývala špetka pohrdání. Ale milovala jsem Adama a věřila, že jeho máma časem změní názor a přijme mě do rodiny. Roky plynuly a já stále bojovala o uznání své tchyně, zatímco jsem se snažila být co nejlepší manželkou.

Nebylo to snadné, protože Adam vždycky zůstával stranou a nikdy se neodvážil postavit své matce. Časem jsem měla pocit, že se mi vzdaluje, jako bych byla neviditelná. Moje pokusy získat jeho lásku a pozornost narážely na zeď, kterou kolem něj vystavěla jeho máma...

Doporučené video: Co to znamená, když se vám zdá o tchyni?

Hájil svou matku

Když jsem konečně našla odvahu otevřít před Adamem své srdce, cítila jsem se, jako bych kráčela po tenkém ledě. Seděli jsme u kuchyňského stolu a já si ho pozorně prohlížela. „Víš, co je na tom všem nejhorší?“ začala jsem a snažila se udržet klidný hlas. „Že už ani nemám sílu se hádat. Už mi na tom přestalo záležet.“

Adam se na mě podíval trochu překvapeně, jako by slyšel něco úplně nového. „Julie, nepřeháněj. Máma jen má o nás strach...“ snažil se mě uklidnit, ale jeho slova ve mně vzbudila ještě větší frustraci.

„Ne. Tvoje máma chce ovládat tvůj život. A ty jí to dovoluješ. Já už prostě nechci být součástí té její hry.“

Adam sklopil oči, jako by odpověď hledal na dně svého šálku čaje. Věděla jsem, že rozhodnutí podat žádost o rozvod bylo správné, ale přesto mě bolelo, že se Adam ani nepokusil zastavit mě. Nikdy nebojoval za mě, za nás. Byla jsem jen kulisou v životě, který ovládala jeho matka.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (35): Tchyně nedokáže pochopit, že nejsem na světě jenom kvůli dětem, vaření a úklidu

Tchyně je manipulátorka

Druhý den jsem se setkala se svou nejlepší kamarádkou Annou. Seděly jsme v naší oblíbené kavárně, místě, kde jsem vždy nacházela útěchu.

„Neměla bys toho litovat,“ řekla rozhodně, když jsem jí pověděla o tom, že se chci rozvést. „Nikdy za tebe nebojoval. Nikdy nebyl skutečně tvůj muž.“

Cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy, ale snažila jsem se je zadržet. „A přesto mám pořád pocit, že jsem prohrála,“ přiznala jsem tiše.

Anna se na mě podívala s odhodláním v očích. „Ne. To oni ztratili tebe.“

Její slova mi začala otevírat oči. Pochopila jsem pravdu, kterou jsem si až doteď odmítala připustit. Uvědomila jsem si, jak nás tchyně zmanipulovala. Vzpomněla jsem si na její poznámky, nenápadné narážky, které pomalu ničily mou sebedůvěru. Kolikrát záměrně vyvolávala konflikty a podkopávala moje názory před Adamem?

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (32): Tchyně se k nám nastěhovala a dohání mě k šílenství. A manžel dělá mrtvého brouka

Setkání s tchyní

Nečekala jsem, že tchyni potkám před naším domem. Čekala na mě, sebevědomě se usmívala, jako by na tento okamžik čekala roky. „Děkuji,“ pronesla s úsměvem, který mě mrazil až do morku kostí. „Od začátku jsem věděla, že ho nedokážeš udělat šťastným, ale musela ses o tom přesvědčit sama. Teď mu konečně můžu najít lepší ženu.“

Její slova byla jako facky, ale odmítla jsem jí dopřát uspokojení z toho, že mě vidí zdrcenou. Sebrala jsem poslední zbytky odvahy a pověděla: „Nenapadlo tě někdy, že on nikdy neuměl být manželem?“

Jen pokrčila rameny a podívala se na mě s lítostí. „Ach, drahá. Muž se nemusí snažit, když má dobrou ženu...“

Její slova mě zasáhla. Místo lítosti jsem pocítila nával hněvu, ale zároveň i zvláštní úlevu. Po celou dobu jsem nebojovala o Adamovu lásku, ale také o souhlas jeho matky. A konečně jsem pochopila, že už nemusím bojovat. Pravda byla jednoduchá, oni ztratili mě...

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (35): Tchyně mi vystavila účet za štědrovečerní večeři. Zaplatila jsem, ale mstu jsem si neodpustila

Vybral si matku

O několik dní později jsem se setkala s Adamem, abychom podepsali rozvodové papíry. Seděli jsme naproti sobě v malé kanceláři. Vždycky jsem věděla, že máma má na něj obrovský vliv, ale teď jsem si uvědomila, že Adam nikdy neměl odvahu být sám sebou.

„Víš, co mi řekla tvoje matka?“ zeptala jsem se. Chtěla jsem, aby slyšel pravdu, i když to nic nezmění.

Adam pokrčil rameny a vyhnul se mému pohledu. „Nechci o tom mluvit,“ zamumlal.

„Ne, samozřejmě, že nechceš. Ty nikdy nechceš mluvit o důležitých věcech,“ odpověděla jsem a v mém hlase byla směs rezignace a úlevy.

Rozhostilo se ticho, těžší než jakákoliv slova. Dívala jsem se na něj a viděla, jak je ztracený a nechápe, co se kolem něj děje. Ale už jsem necítila potřebu ho zachraňovat. Pochopila jsem, že si vždy vybere pohodlí a poslušnost své matce, místo aby stál po boku ženy, která ho skutečně milovala. Podepsala jsem papíry a cítila se lehčí.

Když jsem odcházela od advokáta, měla jsem pocit, že ze mě spadly roky boje a nejistoty. S každým dalším krokem se mi vracela síla, kterou jsem kdysi měla, než jsem se ztratila v jejich světě. Nebylo to snadné, ale věděla jsem, že to bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala.

„Už nemusím bojovat,“ zašeptala jsem a ta slova mi přinesla klid, který jsem necítila už dlouho. „Vyhrála jsem něco cennějšího než manželství. Mám sama sebe...“

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (40): Tchyně mi kazí děti. Zjistila jsem, že když jsou u ní, tahá je po fast foodech

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.