Julie (35): Manžel mi říká, že jsem hysterka. Já jen špatně nesu, že nám už i poslední dítko nastoupilo do školky

Vždy jsem věděla, že chci tři děti. Možná bych zvládla porodit a vychovat i více dětí, ale finanční možnosti naší rodiny jsou dané. Tři děti je maximum, které zvládneme podporovat při studiu a zajistit jim kvalitní život na vhodné životní úrovni.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (60): Rozhodla jsem se nemít vlastní děti. Nechci, aby po světě chodil můj nepovedený genetický otisk

Narodila jsem se, abych byla maminka

S Edou jsme se vzali, když nám byla dvacet pět let. Od prvního dne vím, že jsme si souzení. Edu mi seslalo samo nebe. Hodný partner, milující manžel, skvělý otec a chlap, který se o svou rodinu umí postarat. Rok po svatbě se nám narodil první syn. Jako nezkušení rodiče jsme si v mnohém komplikovali život. Zbytečně jsme v noci synka přebalovali po třech hodinách, budili ho na krmení a byli ze všeho vyjukaní. Ale přísahám, že vše jsem dělala s láskou a ani jednou mi nevadilo, že jsem nevyspalá.

Mateřství mě absolutně pohltilo, a když byl synovi rok, začala jsem toužit po dalším miminku. Uvědomila jsem si to v okamžiku, kdy jsem třídila oblečení. Vyřadila jsem věci, které už synkovi byly malé. Vyprala je a skládala do krabice. Mazlila jsem se s maličkými overaly a normálně jsem u toho plakala. Manžel mě u tohoto pro mě intimního okamžiku viděl a se zvednutým obočím sledoval, jak se mi kutálí slzy po tváři. „Lásko, chtěla bych další miminko. Hned. Toužím po dalším uzlíčku,“ pošeptala jsem mu večer.

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (22): Odjela jsem do zahraničí hlídat děti, realita mě ale šokovala. Uvěznili mě v domě a dělala jsem jen služku

Plánovat nelze vše, obzvláště početí dítěte

I když jsme se hodně snažili, podařilo se mi otěhotnět až za dva roky. Už jsem začala mít strach, zda jsme s manželem po zdravotní stránce v pořádku. Zjištění, že jsem opět těhotná u mě spustilo lavinu pláče. Obrečela jsem skutečnost, že jsem synka přestala ve třech letech kojit. Obrečela jsem jeho odchod do školky. Obrečela jsem, když chtěl poprvé spát u babičky a dědy. Všechny mezníky mě vždy vykolejí.

Naštěstí se nám narodila dcera a já svou lásku a emoce zaměřila na ni. Byla tak sladké miminko a já znovu plakala kvůli všemu. Dcerku jsem strojila jako princeznu. Nosila tylové sukýnky, čelenky ve hlavě a byla velice roztomilé batole. Když byly dcerce dva roky, odmítla v noci moje prso. Chtěla jsem jí nakojit a ona nechtěla. Hystericky jsem se v posteli rozplakala. Přišlo mi to jako konec světa. Moje dítě nechce mateřské mléko. Milovala jsem tu blízkost, kterou může žena zažít s miminkem jen při kojení. Absolutní spojení. Pohledy z očí do očí. Intimitu. Mateřství.

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (60): Dcera nám oznámila, že s manželem nechtějí děti. Nedokážu se s tím smířit

Definitivní konec mého ženství a já opět pláču

A teď sedím na zemi a brečím jako želva. Skládám vyprané věci pro novorozence a jiné větší velikosti. Naše třetí dítě z něj vyrostlo. A já vím, že teď je to jiné. Neskládám je do krabice na příště. Skládám je, abych je věnovala na charitu. S manželem jsme se dohodli, že už další děti nechceme. Naše rodina je kompletní. Já bych klidně další děti měla, ale chtít je jedna věc a uživit ta druhá. Na mém muži se mi líbí, jak mě umí držet nohama na zemi.

Já jsem ta, co lítá v oblacích, má nápady a plány. Z velké části nerealizovatelné a můj manžel mě to vždy hezky vysvětlí a vrátí do reality. A naše realita je ta, že naše rodina vychová tři děti. Ne víc. A tak brečím a vím, že maličkaté oblečky muchlám a mazlím naposledy. Stejně jako ostatní velikosti oblečení. Tento týden vodím dcerku do školky. Končí mi nádherná životní etapa, kdy jsem si každý den s dětmi užila. A budu na to vzpomínat do konce života.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Roman (45): Máme čtyři děti v pěstounské péči. Je to cesta plná výzev, ale svého poslání nelituji