Kamila má doma krásná roční dvojčátka. Jenže z mateřství se moc netěší. Čelí totiž kritice svého manžela kvůli své postavě. Je pod neustálým tlakem a bojí se, že v tomto režimu dlouho nevydrží. Zároveň má strach, že ji manžel kvůli kilům navíc opustí.
Nikdy jsem nebyla vyloženě štíhlá, ale manžel mi od začátku říkal, že mé boky a větší zadeček miluje. Jenže to už nejspíš neplatí. Během těhotenství jsem přibrala víc, než jsem čekala, a s tím se manžel nehodlá smířit. Hlídá skoro každé moje sousto a každý krok.
Jeho narážky byly čím dál častější
Ze začátku jsem si říkala, že si třeba jen dělá starosti o mé zdraví, ale postupem času jsem pochopila, že mu vadí, jak vypadám. „Kamilo, musíš si dávat tu bábovku?“ zeptal se mě jednou, když jsem si po dlouhém dni s dětmi sedla konečně ke kávě a dala si kousek moučníku. Když jsem ho neposlechla a do čerstvě upečené bábovky se s chutí zakousla, podíval se na mě odsuzujícím výrazem a raději odešel. Podobně se tvářil, když jsem si k obědu přidala jeden kousek knedlíku. Nejdřív jsem to brala na lehkou váhu a nic si z toho nedělala, ale jeho narážky byly čím dál častější.
Uznávám, že mi těch deset kilo, co mi zůstalo po porodu, taky vadí. Ale samotná péče o naše roční dvojčata mi bere většinu času a energie. Což ale nijak Pavla nevzrušuje a nebere na to ohledy. Rozhodl se, že úderem jejich ročních narozenin mi začne tvrdý režim, abych s tím konečně něco udělala. Začal mi hlídat jídelníček, kontrolovat, co jím, a dokonce mě přiměl běhat. Já, která běhání od základní školy tak nesnáším! „Musíš na sobě víc pracovat, jinak to nepůjde,“ slyším od něj skoro každý den. Já už jsem z toho ale vyčerpaná. Nikdy jsem nebyla sportovní typ a teď se cítím pod tlakem, abych splnila jeho očekávání a také nastavené tabulky, které bedlivě sleduje. Připadám si, jako bych byla na vojně.
Moje fňukání ho nezajímá
Když po celodenním kolotoči okolo dětí a domácnosti přijde večer čas, kdy bych si mohla chvíli odpočinout, nazouvám s Pavlovým příchodem domů tenisky a jdu funět ven na kopce nebo do fitka. Místo běhání ale často jen chodím, nemám na nějaké velké výkony sílu. „Nemáš představu, jak těžké to je, starat se o dvojčata a pak ještě takhle makat,“ říkám mu, když už mám pocit, že takový režim dlouho nezvládnu. Ale zdá se, že ho to moc nezajímá. Jako by neviděl, kolik úsilí věnuji dětem a domácnosti. Místo toho mě neustále tlačí, abych makala. Neříkám, že to žádné výsledky nepřineslo, ale pod jeho taktovkou z toho skoro žádnou radost nemám. A je mi jasné, že postavu modelky mít stejně nikdy nebudu.
Tenhle režim dlouho nevydržím
Co mě ale děsí nejvíc, je strach, že pokud nebudu vypadat tak, jak si on přeje, opustí nás. „Myslela jsem, že mě miluješ takovou, jaká jsem,“ řekla jsem mu jednou, když jsem už opravdu byla na dně. Ale ani tehdy mě neuklidnil. Místo toho jen pokrčil rameny a upřímně řekl: „Chtěl bych, aby ses cítila lépe. A chci být na tebe zas pyšný!“ To se mě velmi dotklo. Takže doteď jsem mu snad dělala ostudu? Co si o sobě vůbec myslí? Prožila jsem si náročné těhotenství a porod. A přivedla na svět dvě krásné a zdravé dcery. To je jako málo? Zato na mě pyšný není?
Nejde o to, že bych nechtěla vypadat dobře, ale jsem unavená a vyčerpaná. Péče o děti, domácnost a teď ještě manželův hubnoucí režim – už nevím, jak dál. Bojím se, že pokud se něco nezmění, tenhle tlak nevydržím. A taky se bojím, že pokud nezměním sebe, ztratím manžela. Ale nejsem si jistá, jestli takhle vůbec můžeme být šťastní.
Další příběhy ze života →