Karel (32): Nestydím se za to, že jsem hodinový manžel. Rád pomáhám ženám, které se nemohou spolehnout na své muže

Spousta žen má doma chlapy, kteří nejsou moc praktičtí. Neumí vyměnit žárovku nebo opravit kapající kohoutek. Pro mě je to skvělá příležitost, jak si vydělat.

Mohlo by Vás zajímat:

Květa (38): Díkybohu za rozbitou domácnost. Z hodinového manžela se stal opravdový

Býval jsem opravářem

Když jsem přišel o práci, kamarád mi dal knihu o tom, jak lidé reagují na změny. Zda to považují za trest nebo výzvu a příležitost zlepšit svou situaci.

Kamarádovi zbývalo do důchodu jen pět let, takže si ho v práci nechali. Já na tom byl jinak. Ještě mi nebylo ani třicet, proto jsem byl první, koho propustili, když zahraniční investoři převzali firmu a začali tvrdě škrtat náklady.

Být servisním technikem v topenářské firmě je náročné, ale já tu práci miloval. Skvěle jsem vycházel s týmem, uměl jsem mluvit, a práce mi šla snadno od ruky. A jelikož v kanceláři pracovala jen děvčata, často jsem jim pomáhal s drobnými opravami. Opravil jsem zásuvky, namontoval poličku nebo spravil rychlovarnou konvici. Neměl jsem to v náplni práce, ale bavilo mě to, takže jsem s tím neměl problém.

Když jsem si vyzvedával poslední výplatní pásku, paní Květa se na mě smutně usmála.

„A kdo mě teď zachrání, až mi tohle staré haraburdí zase přestane fungovat?“ zeptala se.

Tím „haraburdím“ myslela starý ohřívač vody, asi nejporuchovější přístroj, se kterým jsem kdy pracoval. Málem jsem zažertoval, že by potřebovala chlapa, který by jí přišel pomoct, ale nakonec jsem si to nechal pro sebe. Už pár let totiž byla vdova.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (23): Objednala jsem babičce hodinového manžela. Ta ale hbitě využila i jeho dalších služeb

Co bych začal podnikat?

Když jsem tehdy šel domů, přemýšlel jsem nad tím, kolik žen je v podobné situaci. Nemusí to být nutně vdovy, prostě jen ženy, které by občas potřebovaly pomoc v domácnosti. Zajímalo mě, jestli by za takovou pomoc byly ochotné zaplatit.

Vím, že existují hodinoví manželé, ale netuším, jak to funguje. A jestli jich je v našem městě dost. Jediný způsob, jak to zjistit, bylo prostě to zkusit. Nehodlal jsem jen sedět a čekat, až mi práce spadne do klína.

Vyrazil jsem do tiskárny, která patřila naší firmě. Dlužili mi laskavost, protože jsem jim pravidelně čistil ucpané odpadní trubky. Asi hodinu jsme s vedoucím a jeho dvěma zaměstnanci vymýšleli vizitky. Potřeboval jsem jejich rady, protože jsem o vizitkách nic nevěděl a chtěl jsem mít vše perfektní.

Po třech dnech jsem si je přišel vyzvednout a musím přiznat, že vypadaly skvěle. Nemohl jsem se přestat usmívat a chtěl jsem je hned všem rozdat. Pak jsem obešel naše rozlehlé sídliště a házel vizitky do schránek.

Musel jsem si zřídit živnost, také jsem musel předem promyslet všechny možné opravy, které mohou nastat v běžném bytě, a zjistit, jak je co nejlépe vyřešit. Koupil jsem potřebné nástroje, materiál, těsnění, lepidla, sádru a firemní telefon. Když jsem měl vše připravené, z mých úspor už moc nezbylo, ale věřil jsem, že brzy začnu vydělávat.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (42): Objednala jsem si hodinového manžela, aby mi opravil pár drobností. A už u mě zůstal

Stal jsem se hodinovým manželem

„Ahoj! Tady je hodinový manžel Karel,“ pozdravil jsem nervózně, když mi na firemní telefon zavolal první člověk. „Jak vám mohu pomoci?“

„Ehm... Jak jste věděl, že něco potřebuju?“ žena v telefonu zněla zmateně.

„Proč byste jinak volala?“ zasmál jsem se. „Co vám nefunguje?“

„Kolegyně mi dala vaše číslo...“ vysvětlila. „Jsem... zamčená ve svém bytě.“

„Zamčená? Můžete mi k tomu říct víc?“

„Dcera zamkla dveře, když ráno odcházela do školy. Když náš zámek zamknete zvenčí, nejde otevřít zevnitř. Zkoušela jsem ho opravit, ale asi jsem to ještě zhoršila. Podala jsem přes balkon klíč sousedce, aby mě osvobodila, ale ani jí se to nepodařilo. Zámek se asi úplně zasekl...“

Když mi řekla adresu, věděl jsem přesně, kam jet. Bydlela jen kousek od mého bývalého pracoviště. Během chvilky jsem tam byl a se svými nástroji jsem dveře otevřel za dvě minuty. Žena vypadala, že mě chce od radosti obejmout, ale na poslední chvíli se zarazila.

„Kolik vám dlužím?“ zeptala se.

„Víte, jste moje první zákaznice, tak to berme jako bezplatnou reklamu pro firmu,“ vyhrkl jsem.

„Dobře,“ řekla po chvilce. „Ale když už jste tady a já dnes nejdu do práce... Mohl byste se podívat na ten netěsnící kohoutek v kuchyni? Kape už dva týdny, můj muž na to asi nemá čas...“

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřiška (31): Manžel je tak nešikovný, že jakmile vezme do ruky kladivo, už jedeme do nemocnice

Objednávek je čím dál víc

Opravit těsnění bylo snadné, patnáct minut práce a bylo hotovo. Žena byla tak spokojená, že si hned vzala několik mých vizitek pro sousedky. Cestou domů jsem rozházel další vizitky do schránek v okolí. Ani ne za hodinu mi telefon opět zazvonil, tentokrát praskla hadice u pračky sousedce mé první zákaznice.

Za půl hodiny jsem si vydělal první peníze a měl další spokojenou zákaznici. A odpoledne mi telefon zvonil několikrát. Začali se mi ozývat i lidé z našeho sídliště. Jsou tady stovky bytů a v každém z nich je alespoň jednou za měsíc něco, co potřebuje opravit, vylepšit, vyměnit nebo pověsit na zeď. Těsnění, zásuvky, rozbitý kávovar, přehřívající se lednice nebo kulma, co přestala fungovat...

Pracuji od svítání do soumraku, vydělávám dvakrát víc než ve své staré práci, a prakticky nemusím vařit, protože všude pro mě připraví i malé pohoštění. Každý den děkuji těm lenochům, kteří doma nezvednou zadky z gauče. Díky nim mám jako hodinový manžel stále co dělat...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Viola (31): Manžel byl příliš hrdý na to, aby domů pozval jakéhokoliv opraváře. Podle toho to u nás vypadá

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.