Karin (29): Z přítelova vztahu k zesnulé ženě jsem byla rozpačitá. Poté, co ji zatáhl i do postele, jsem od něj utekla

Nechtěla jsem trpět předsudky a předpokládala jsem, že dva roky stačí k tomu, aby se člověk vyrovnal s životní tragédií. Spletla jsem se. Kryštof se sice smál, ale na první dobrou mě porovnával se zemřelou manželkou.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (31): Vzala jsem si staršího muže. Raději budu mladou vdovou, než se trápit s nezralým chlapcem

Nesmělé oťukávání vyústilo ve vztah

Kryštofa jsem znala z práce. Potkávali jsme se v administrativní budově. Já pracovala v sedmém patře a on v pátém. Občas jsme se na sebe usmáli ve výtahu, pozdravili u vchodu nebo na sebe narazili v bistru. Jako při onom osudném setkání. Měla jsem v ruce kávu, kterou jsem si koupila při odchodu z práce. Chtěla jsem si na chvíli sednout do parku a užít si posledních slunečních paprsků. V ruce kabelku, tašku a kávu. Jen tak tak jsem to udržela. Otočila jsem se a nemohlo to dopadnout jinak. Zavadila jsem o osobu za sebou a kávu upustila. Byl to zrovna Kryštof, který tam kamarádovi něco vykládal a máchal u toho rukama.

"Ale to jsem nechtěl! Moc se vám omlouvám. Mohu vám koupit novou kávu?" prosebně se na mě díval. Utřela jsem si boty a kávu si koupit nechala. Nakonec jsme s Kryštofem na lavičce seděli spolu a do tmy si povídali. Podělil se se mnou o svůj tragický osud. Byl o deset let starší a už byl vdovec. I já se mu svěřila se svými zklamáními z partnerské sféry. Pak mě Kryštof doprovodil domů a ještě jednou se omluvil. Večer jsem si přehrávala naše setkání a uvědomila si, že mám z Kryštofa velice příjemný pocit. A totéž evidentně cítil i Kryštof. Hned druhý den mě vyhledal v práci a pozval na večeři.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (66): Jsem vdova a podle dcery jsem se měla věnovat už jen vnoučatům. Ale já stále toužím po lásce

Zjistila jsem, že přítel má na lednici fotky nebožky

Dala jsem si záležet, a když jsem přicházela k restauraci, Kryštof na mě zíral skoro s otevřenou pusou. Chvíli jsem zaváhala, zda jsem to nepřehnala s výstřihem. Nicméně po několika lichotkách mě rozpaky opustily. Asi jsme na to šli příliš rychle, ale ještě toho večera jsme skončili u Kryštofa doma. Hezky jsme se pomilovali a já ještě v noci odjela taxíkem domů. Při dalším setkání jsme šli jezdit na kolečkových bruslích. "Karin, ty u toho mácháš rukama jako Lenka," usmál se Kryštof. V tuto chvíli jsem jeho poznámku přešla a nepřišla mi divná. Večer jsem zase skončila u Kryštofa. A protože byla sobota, zůstala jsem i na snídani. Ráno v kuchyni mě překvapila fotka Lenky, kterou měl Kryštof na lednici přichycenou magnetkami.

To mi příjemné nebylo, ale snažila jsem se to na sobě nedat znát. Doma jsem o tom přemýšlela a rozhodla jsem se, že budu tolerantní. Tak jako já mám na lednici fotky své rodiny, lidí důležitých v mém životě, stejně to měl Kryštof. Lenka byla jeho minulost a je třeba to takto brát. Věřila jsem, že časem její význam vybledne a utvoříme si svoji historii a vzpomínky. Jenže Kryštof asi nebyl s minulostí tak srovnaný, jak se prezentoval. Když jsme spolu například vařili, uslyšela jsem: "Teda, Karin, ty jsi stejně nešikovná v kuchyni jako Lenka." Tato poznámka mě bodla, ale nechtěla jsem kazit atmosféru.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (24): Snila jsem o muži, který by byl jen můj. Přesto jsem se zamilovala do vdovce se dvěma dětmi

Poslední kapka v mém poháru trpělivosti

Nebylo dne, kdy bych neslyšela nějaké přirovnání k Lence. Nebo jsem se dokonce dozvěděla, že něco Lenka dělala lépe. Tyto poznámky na mě působily jako studená sprcha, ale Kryštof se mi jinak líbil a byl to slušný člověk, a tak jsem byla rozhodnutá to strpět. Nicméně pak se stalo něco, co jsem neustála. Laskala jsem Kryštofa orálně a on po vyvrcholení zašeptal: "Teda, to bylo parádní! Cesta kolem světa." Přitulila jsem se k němu a najednou slyším: "Lenka to dělala stejně a mně se to moc líbilo. Už jsem si myslel, že to takhle parádně nikdy nezažiju."

Prásk. Slovní políček. Šok. Znechucení. Fakt jsem nechtěla vědět, zda jsem stejně dobrá v posteli jako nebožka. Kryštofovi jsem v klidu své pocity sdělila. Pověděla jsem mu, že už od začátku poslouchám jeho historky o Lence. Že to chápu, ale že už je toho moc, a když to vstoupilo i do intimností, je toho na mě moc. S omluvou jsem se ustrojila a utekla. Za týden za mnou Kryštof přišel do práce s kytkou. Omluvil se mi, že mě nechtěl ranit. Prý si myslel, že je připravený na nový vztah, ale evidentně tomu tak není.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Klaudie (32): Vzala jsem si vdovce. Kvůli tchyni žiju ve stínu jeho mrtvé manželky