Klaudie našla štěstí v Jankovi, který byl vdovec a vychovával dvě děvčata. Vztah jim fungoval perfektně. Ale jen do doby, než ji tchyně začala srovnávat s Jankovou zesnulou manželkou.
Když jsem se seznámila s Jankem, byl to sexy čtyřicátník, který mě oslnil znalostí vín, vytříbeným vkusem na dovolenkové destinace i perfektně padnoucím oblečením. U moře jsem s ním byla už po týdnu známosti, i když to možná byl risk. Ale byla to perfektní dovolená. Vzal mě do svého oblíbeného hotelu na Mauriciu a já nic lepšího nezažila.
Přítel se přiznal, že má děti
Když jsme se vrátili do Čech, napsal mi zprávu, že si musíme promluvit. „Víš, moje bývalá manželka zemřela, to jsem ti říkal," začal. „Ano, pamatuji si," odpověděla jsem. „Nevíš ale, že jsme spolu měli děti. Máme děti. Dvě holky, Kristýnku a Nikolu. Je jim 8 a 10 let," přiznal se. Vlastně mi to přišlo jako příjemné překvapení. Děti jsem měla ráda. „Poznám je někdy?" zeptala jsem se narovinu.
„Nepředstavuju je každému, ale když mi dáš dva měsíce a bude to mezi námi klapat, tak bych rád..." mluvil opatrně. „Nejde o tebe, jen nechci holkám motat hlavu. Prosím, pochop mě," dodal. Neměla jsem s tím problém, zdálo se mi to rozumné. Jako bych ho najednou obdivovala ještě o něco víc.
Požádal mě o ruku
S holkami to bylo báječné, brzy jsme se skamarádily. Brala jsem je na nákupy, lakovaly jsme si nehty. Takový můj holčičí gang, ve kterém mi bylo nesmírně dobře. A jim zřejmě taky. „Takhle spokojené už jsem je dlouho neviděl, děkuju ti. Nechtěla by ses k nám nastěhovat?" překvapil mě po půl roce vztahu Janek. A já nadšeně souhlasila. To jsem ale nevěděla, že s tím nebude souhlasit jeho matka.
„No, berete to nějak zhurta. Co si lidi pomyslí?" řekla má budoucí tchyně Irena (65), se kterou jsem do té doby neměla žádný problém. Pro nedělní oběd v restauraci měl Janek zřejmě důvod, protože se najednou otočil na mě a v ruce mu svítila krabička. „Vezmeš si mě?" vyrazil mi dech dotazem. Rozbrečela jsem se a vykřikla nadšené: „ANO!"
Tchyně je proti sňatku
„To myslíte vážně?" vykřikla Irena. „Co by tomu řekla Katka!" Připomínkou zemřelé Jankovy manželky zkazila romantickou chvilku. Chovala jsem k ní obrovskou úctu a holkám jsem vždy vyprávěla, že je maminka hlídá z nebíčka. Říkala jsem jim, že miluje a bude vždycky v jejich srdíčku. Při žádosti o ruku jsem si ale takovou reakci od budoucí tchyně nepřála. „Mami, Katka zemřela a já budu moc rád, když začneme nový život s Klaudií," zastal se mě.
Tím to ale neskončilo. Tchyně mi to připomínala při každé příležitosti. A po svatbě se to stupňuje. Nemám prý dost dobře uklizeno, holky chodí v zapraném oblečení, neumím vařit, moc chodím za kamarádkami, jsem velký kariérista... Najde si vždy něco, čím mě urazí nebo poníží. A mě to zraňuje pokaždé, když něco takového slyším. Janek říká, ať se na to vykašlu. Ale já to nedokážu.
Teď jsem zjistila, že jsem těhotná. S Jankem se z toho upřímně radujeme, ale já vlastně ani nechci, abych takové ženské své vnouče půjčovala... Zatím to ani neví.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.