Karin (40): Manžel mi zlomil srdce. Když jsem ho připravila o všechno, ztratil i milenku

Když mi kamarádka Lenka (39) navrhla, abychom se podívaly na slavnostní přehlídku lodí, nebyla jsem příliš nadšená. Žiji ve městě s řekou už od narození a jsem na lodě zvyklá. Nicméně jsem nechtěla odmítnout svou kamarádku. Její bratr byl kapitánem na jedné z lodí a ona se mi jím chtěla pochlubit. V zájmu přátelství jsem souhlasila. Jeho uniforma na mě udělala dojem. A nejen ta. Lenčin bratr je kus chlapa s mužnou tváří a svůdným úsměvem.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (35): Potkala jsem muže, co mi kdysi zlomil srdce. Rozhodla jsem se, že pomsta bude sladká

Zamilovala jsem se do kapitána lodě

Když jsem na něj zírala, cítila jsem, že ztrácím schopnost jasně myslet. Lukášova (42) neobyčejná krása mě ohromila. Byla jsem tím mužem fascinována a okamžitě jsem se do něj zamilovala. Šíleně zamilovala...

Vždy jsem si myslela, že takové situace se stávají jen ve špatných romantických románech. Láska mě zasáhla nečekaně a zdálo se, že mám štěstí, protože ten pohledný muž o mě také začal projevovat zájem. Hned jsem si všimla, že mu nejsem lhostejná. Několikrát jsme se setkali, nicméně, jak to často bývá u námořníků, musel brzy vyrazit na plavbu.

Trochu jsem se toho odloučení bála, znali jsme se jen velmi krátce, ale když se Lukáš vrátil, projevoval mi tolik lásky, že jsem se začala ptát, jestli se to všechno opravdu děje. Po půl roce mě požádal o ruku a nasadil mi prsten s diamantem...

Dobře, trochu přeháním, byl to spíš malý diamant, ale i tak jsem byla nadšená. Krátce nato jsme se vzali a přestěhovali do nového bytu, který Lukáš koupil pro nás. Zní to jako pohádka, ale přísahám, že to byla pravda. A Lenka byla nejen mou kamarádkou, ale teď už i rodinou.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (28): Po rozchodu s nevěrníkem jsem byla na dně. Můj bratr našel způsob, jak vyléčit mé zlomené srdce

Kvůli jeho práci jsem často sama

Nikdy jsem se pořádně nezamyslela nad tím, co to skutečně znamená být manželkou námořníka. Rychle jsem zjistila, že to znamená samotu. Už dva měsíce po naší svatbě vyrazil Lukáš na dlouhou plavbu do Japonska.

Když se vrátil, byla jsem v pokročilém stadiu těhotenství. Když jsem rodila naše první dítě, už kotvil u pobřeží Jižní Ameriky, tisíce kilometrů ode mě. V nejdůležitějších okamžicích mého života jsem byla sama. A všechno jsem musela zvládnout sama, od jednoduchých úkolů jako opravit kapající kohoutek až po vážnější opravy, nemluvě o výchově dětí.

Nicméně ani tyto nepříjemnosti, ani odloučení, které jsem těžko snášela, neovlivnily mé city. Milovala jsem svého manžela a pokaždé, když odjížděl na další plavbu, mi chyběl. A když se vrátil, byla jsem šťastná jako dítě. Každý den byl tehdy svátkem. Byla jsem tak zamilovaná, že jsem si nevšimla, že se Lukáš změnil a už není tím samým člověkem, kterým býval.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (33): Můj ex se mi vysmívá. Zatímco si léčím zlomené srdce, on se chlubí fotkami z Malediv s novou holkou

Začala jsem mít pochybnosti

Teprve ke konci čtvrtého roku našeho manželství mi pomalu začalo docházet, že v našem vztahu něco nefunguje. Měla jsem dvě děti, práci a všechny domácí povinnosti na svých bedrech, takže když byl manžel doma, očekávala jsem alespoň malou pomoc. Ale vůbec mi nepomáhal. Buď šel ven, vždy tvrdil, že je to velmi důležité, nebo byl příliš unavený.

Kvůli této únavě ležel před televizí. Děti ho rozčilovaly. Já ho rozčilovala. Jako kdyby mě považoval jen za kuchařku, uklízečku a osobu, která má plnit všechny jeho požadavky. Když jsem si chtěla o tom promluvit, řekl mi: "Nenadávej! Vracím se domů, abych si odpočinul, ne abych poslouchal tvoje stížnosti."

V podstatě jsem si za to mohla sama. Koneckonců, udělala jsem ze sebe služku, která odstraňuje každé zrnko prachu zpod manželových nohou a zachází s ním jako s božstvem. Ale Lukáš už pro mě nebyl božstvo. Byl to únavný, otravný muž, kterému jsem nerozuměla, a cítila jsem, že by bylo pro všechny nejlepší, kdyby se co nejdříve vydal na moře.

Ale po poslední plavbě nějak neodplouval a dlouho zůstal doma. Dozvěděla jsem se, že je to kvůli finančním problémům lodní společnosti, u které pracoval.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeněk (29): Pro novou přítelkyni jsem asi jenom náplast na zlomené srdce. Obávám se, že mě každou chvíli opustí

Manželova špatná nálada ovlivňovala všechny

Už jsem s ním nemohla mluvit, každý rozhovor končil nepříjemně, a pak jsem dlouho plakala. Lukáš obvykle beze slova zmizel z domu na dlouhé hodiny a zcela mě ignoroval. Když jsem se ptala, kde byl, ještě více se naštval a hrubě odpovídal: "Nemusím se ti zpovídat!"

Byla jsem si jistá, že jeho podrážděnost pramení z nedostatku práce, kterou zoufale hledal. Odpouštěla jsem mu, dokud jsem si jednoho dne náhodou nepřečetla zprávu na jeho telefonu: "Zlatíčko, bohužel se dnes nemůžeme setkat. Zavolám ti později. Miluji tě. Tvoje Beruška."

Bože! Zatmělo se mi před očima. Zhroutila jsem se bezmocně na židli a dlouho jsem nehnutě seděla. Slzy mi stékaly po tváři a v hlavě jsem měla spleť myšlenek, pocitů a emocí. Cítila jsem se zraněná, podvedená, využitá a opuštěná. Všechno najednou.

Zlatíčko a jeho zatracená Beruška... Naštěstí byl manžel zrovna pryč a dlouho se nevracel, takže jsem měla spoustu času, abych se vzpamatovala z šoku a zhodnotila situaci. To, co jsem si přečetla, bylo strašné, ale pokud jsem chtěla zachránit naše manželství, musela jsem se sebrat a předstírat, že nic nevím.

V dalších dnech jsem s obrovským úsilím hrála roli nic netušící manželky. V tichosti jsem bojovala se smutkem, který mě obklopoval. Můj život se hroutil. Pak přišel den, kdy jsem už necítila smutek, ale hněv...

Mohlo by Vás zajímat:

Dalibor (37): Zamiloval jsem se do ženy, která mi zlomila srdce. Příliš pozdě jsem zjistil, proč si se mnou začala

Není za co bojovat

A k mému vlastnímu překvapení jsem zjistila, že vlastně není co zachraňovat, protože Lukáš už dávno nebyl dobrým manželem a pravděpodobně mě podváděl už dlouho. A tím, že mě podváděl, zničil mou lásku. Nemohla jsem mu odpustit, takže jsem se rozhodla přestat lamentovat a proměnit se v zmiji. Nejzlovolnější a nejjedovatější zmiji na světě. Už jsem nebyla milou manželkou, která slouží svému pánovi. Stala jsem se drzou fúrií, která se starala jen o sebe. A víte co? Cítila jsem se skvěle.

Jednoho dne, když se Lukáš jako obvykle chystal odejít, jsem řekla: "Od dnešního dne si jez obědy u své Berušky, protože se mi už nechce pro tebe vařit."

Na chvíli ztuhl, překvapený tím, že vím o jeho aféře, a pak beze slova odešel. Žádné omluvy, žádné vysvětlení...Přestala jsem pro něj vařit, prát mu prádlo a uklízet po něm. Musela jsem jednat racionálně a bez emocí, i když to nebylo snadné. Emoce často vítězily, připravovaly mě o vůli k činnosti, někdy i na několik dnů. Byla jsem apatická a podrážděná.

Najala jsem si dobrého právníka, podala žádost o rozvod a pak, díky tomu, že mám děti, jsem z Lukáše vysála vše, co jsem mohla. Získala jsem byt, auto, vysoké výživné, dokonce i náš letní dům u moře. Všechno pro naše děti. A co na tom, že za tyto věci zaplatil Lukáš.

Pro něj začaly špatné časy. Krátce po našem rozvodu, když přišel o téměř celý majetek, ho Beruška opustila. Nebudu lhát, tato zpráva mi přinesla obrovskou radost. Navíc se situace v jeho oboru dramaticky změnila, takže měl finanční problémy. Často podával k soudu žádosti o snížení výživného, ale soud byl jako obvykle pomalý. Já jsem zase rychle podávala žádosti k exekutorovi, kdykoli můj bývalý manžel platil pozdě. Ať se naštve. Dobře mu tak. Koneckonců, naše manželství nevyšlo jen kvůli němu...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (52): Měla bych děkovat exmanželovi za to, že mě podvedl. Po padesátce konečně cítím, že žiju

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.