Karla (32): Muž mi pár měsíců před narozením dcery oznámil, že odchází k milence. Jsem na dně, nechci rodit sama

Chtěla jsem mít perfektní rodinu. Přála jsem si manžela a nejméně dvě děti. Před rokem to všechno vypadalo růžově a myslela jsem si, že se můj sen splní. Teď jsem na tom úplně jinak.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (39): Jsem těhotná, ale další dítě už nechci. Jediné podpory se mi dostalo od člověka, od kterého bych to nejmíň čekala

Začátky byly růžové

S manželem Richardem (35) čekáme miminko. Na tuto radostnou zprávu jsem přišla před půl rokem. Oběhali jsme všemožná vyšetření a jenom se mohli radovat z toho, že se nám na konci února narodí zdravá holčička. Byla jsem nadšená. První trimestr byla vcelku muka, ale zvládla jsem to. Teprve během druhého měla přijít ta největší rána.

Richard mi oznámil, že si našel někoho jiného. „Můžu samozřejmě předstírat, že nejsem zamilovaný, ale to by trápilo nás všechny,“ řekl mi, když si balil kufry. Měl v plánu se odstěhovat za tou druhou. Nevadilo mu, že rozbíjí rodinu, že mi láme srdce a naše holčička nikdy nepozná, jaké je to žít s vlastním tátou.

Mohlo by Vás zajímat:

Jan (41): Při rozchodu mi přítelkyně navrhla, abychom se rozloučili posledním milováním. Ušila na mě pořádnou boudu

Byla jsem na dně

Bylo mi strašně. Celý měsíc jsem jen brečela. Pořád jsem přemýšlela, kde jsem udělala chybu a co jsem mohla udělat jinak – lépe. Nedokázala jsem pochopit, že se můj sen nestane skutečností, že moje holčička nikdy nepozná šťastnou rodinu, že si ji s Richardem budeme přehazovat jako horký brambor. Bylo mi zle jako nikdy.

Teprve kamarádka mi otevřela oči. Prostě mě probrala z depresí. „Přestaň se litovat, musíš se vzchopit především kvůli svojí holčičce, nechceš, aby měla za mámu trosku,“ řekla mi tehdy. Překvapivě mě to znovu dostalo do racionálního světa. Začala jsem zařizovat výbavu, pokojíček, nakupovat hračky i oblečení. Znovu jsem se začala těšit. Přestala jsem se trápit tím, že nebudeme úplná rodina.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (30): Tchyni jsem vždy důvěřovala. Ale když mi nevyšel přirozený porod, začala mě urážet

Mám strach z porodu

Jedna věc mě ale trápí doteď a nevím, jak situaci ustojím. Už od začátku byl pro mě porod velkým strašákem. Opravdu jsem se ho bála a jediné, co mě uklidňovalo, byl fakt, že tam nebudu sama a Richard mě podpoří. Od jeho odchodu je mi jasné, že na to budu sama.

Čím víc se termín porodu blíží, tím jsem vystrašenější. Nechci tam být obklopená cizími lidmi. Chci tam mít někoho, komu můžu věřit a kterého neuvidím poprvé v životě. Většina žen by poprosila maminku, ale mně umřela před dvěma lety. Jsem opravdu nešťastná a mám hlavně strach.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Uršula (40): Porod byl pro mě otřesný zážitek. Rozhodla jsem se, že další dítě už nechci

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.