Facebook
Instagram
Karla nechápe, kde se v její sedmdesátileté mámě bere tolik energie a šílených nápadů. Hledá si mladé partnery, leze s nimi po skalách a žije, jako kdyby jí bylo o polovinu méně.
Když moje matka oslavila sedmdesátku, nikdo nemohl uvěřit, že se stále chová jako o desítky let mladší žena. Hýřila energií a její nápady byly pro mě těžko uchopitelné, některé mě naprosto šokovaly...
Nevěděla jsem, co si o tom myslet
Vzpomínám si, že jsem si často říkala, že se zbláznila. Tyto myšlenky se mi honily hlavou pokaždé, když udělala něco neobvyklého. Například když jsem ji viděla balit batoh na další výpravu, tentokrát do Jižní Ameriky. Moje matka, plná energie a nových nápadů, byla nezdolná. A já nevěděla, co si o tom myslet.
„Opravdu to chceš udělat, mami?“ zeptala jsem se, když jsem ji viděla zkoušet si nový kostým na latinskoamerické tance v obýváku.
Mrkla na mě s širokým úsměvem.
„Samozřejmě, miláčku! Život je příliš krátký na to, abychom seděli doma.“
Vzdychla jsem si a podívala se na ni se směsicí obdivu a obav.
„Ale... ta cesta? Latinskoamerické tance? Je ti sedmdesát, mami. Není to už trochu moc?“
Máma mávla rukou, jako by odháněla nepodstatné problémy.
„Věk je jen číslo. Důležité je, jak se cítíš uvnitř. A já se cítím mladá.“
Věděla jsem, že nemá smysl se hádat. Moje matka vždycky měla v sobě ten oheň, který ji poháněl vpřed bez ohledu na překážky. Ale já si o ni dělala čím dál větší starosti. Koneckonců, sedmdesátka není legrace. Co když se jí něco stane? Kdo ji vyzvedne z nemocnice na druhém konci světa? Někdy jsem se cítila, jako bych byla jejím rodičem, ne ona mým...
Pamatuji si, jak mi jednoho dne zavolala, že se zapsala na kurz lezení po skalách.
„Kurz lezení?“ zeptala jsem se šokovaně. „Mami, není to trochu riskantní?“
„Riskantní? Možná trochu. Ale jak vzrušující! Vždycky jsem to chtěla zkusit," pronesla vesele.
Závidím mamce její energii
Každý den jsem se snažila držet s ní krok, ale nebylo to snadné. Zatímco já se snažila vybalancovat práci a domácí povinnosti, ona už byla na dalším kurzu, cestě nebo se připojovala k nové taneční skupině. A k tomu všemu měla neustále nové románky. Fantazírovala o pohledných brunetech, blondýnech... Úmyslně si vybírala mladé chlapy a energii by jí mohla závidět nejedna o polovinu mladší žena. Prakticky každý měsíc jsem musela poslouchat o jejích nejnovějších dobrodružstvích...
„Musíš zkusit to, co tě baví,“ řekla jednou, když mě navštívila s taškou plnou exotických koření. „Nemůžeš celý život být vážná a soustředit se jen na povinnosti.“
Podívala jsem se na ni s úsměvem.
„Vím, mami. Ale tvoje tempo mě zabíjí. Myslím, že nikdy nebudu tak energická jako ty.“
„Každý má své tempo. Důležité je najít to, co tě činí šťastnou. Já stále hledám nové výzvy, protože mi dávají sílu a radost,“ řekla a pevně mě objala.
I když jsem se občas cítila jejími nekonečnými fantaziemi a nápady přetížená, svým způsobem jsem ji obdivovala.
Máma a její přítel měli nehodu
Na jednom z tanečních kurzů se seznámila s Petrem (49). Byl o dvacet let mladší, pohledný, plný života a nadšení. Zpočátku jsem si myslela, že je to jen další románek, jakých měla mnoho. Ale brzy se ukázalo, že je to něco hlubšího.
„Je to něco vážného?“ zeptala jsem se jí jednoho večera, když jsme spolu seděly v jejím obýváku.
Máma se na mě podívala rozzářenýma očima.
„Petr je úžasný, miláčku. Nikdy jsem se necítila tak mladá a plná života.“
Vzdychla jsem si.
„Mami, jen... buď opatrná, ano? Nechci, aby se ti něco stalo.“
„Vždycky jsem opatrná. Kromě toho je život příliš krátký na to, abychom se báli,“ usmála se.
O týden později mi máma zavolala uprostřed noci. Její hlas byl roztřesený, plný paniky. „Petr a já... měli jsme nehodu. On... on uklouzl a spadl ze skály,“ říkala nesouvisle.
Ztuhla jsem.
„Co? Kde jste?“
„Jsme v horách...“ víc mi neřekla. Pak zřejmě podala telefon někomu z nemocnice, kdo mi vysvětlil, že máma je jen otřesená, ale Petra musí hospitalizovat. Okamžitě jsem vyrazila za nimi.
Máma nikdy nedostane rozum
Když jsem mámu ráno vezla domů, věděla jsem, že tato událost na ni hluboce zapůsobila. V následujících dnech jsem se o ni starala a snažila se jí dodat odvahu. Nakonec, když jsme seděly spolu u čaje, máma tiše řekla: „Měla jsi pravdu. Byla jsem příliš lehkovážná. Omlouvám se, že jsem tě tolik vyděsila. Petr mě přemluvil. Je tak impulzivní a mladý...“
Podívala jsem se na ni starostlivě.
„Mami, ale ty už nejsi nejmladší. Nemůžeš tak riskovat! Nemusíš se omlouvat. Důležité je, že jsi v pořádku a zdravá. Jen... možná by někdy stálo za to trochu zpomalit.“
Přikývla a podívala se na mě s vděčností.
„Máš pravdu. Možná jsem to trochu přehnala. Ale víš co? Stále chci žít naplno. Jen teď budu opatrnější...“
Nemusela jsem dlouho čekat na její další skvělý nápad. Jednoho dne, když jsme seděly u čaje, mě máma opět překvapila.
„Rozhodla jsem se udělat něco, o čem jsem snila celé roky,“ řekla a podívala se na mě vážně.
Zvědavě jsem zvedla obočí.
„Co to je?“
„Chci vyzkoušet paragliding.“
Myslela jsem, že jsem se přeslechla.
„Paragliding? Mami, to je opravdu nebezpečné!“
„Vím, ale je to můj sen. A sny jsou od toho, aby se plnily, bez ohledu na věk...“
Nemohla jsem uvěřit, že má zase v plánu něco tak nebezpečného. Ale když jsem se na ni podívala, věděla jsem, že ji nic nezastaví. Ach... co si s ní počnu...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Související články
