Monika přišla o tátu před půl rokem. V srdci má obří díru, která se jen tak nezacelí. Máma se snaží, aby rodina dál fungovala, ale ne všechno jí vychází.
Nechci mluvit o tom, jak prožívám ztrátu táty. Stále mě to bolí. Raději bych se zaměřila na něco, co nás s mámou obvykle přivede na jiné myšlenky a někdy i dokáže pobavit.
Táta byl skvělý kuchař
Co si pamatuju, tak u nás v kuchyni byl vždy šéfem táta. Hrozně ho to bavilo a také mu to šlo. Jeho vynikající svíčková a lahodná rajská jsou věci, na které nikdy nezapomenu. Nebyl profesionální kuchař, živil se něčím úplně jiným. Přesto jídlu rozuměl.
Vždycky mě učil, že jídlo je důležité. Ne jenom jako palivo pro tělo, ale také pro chuťové pohárky a kvalitnější život. Jako malá holka jsem sedávala v kuchyni, zatímco vařil a povídali jsme si. Podávala jsem mu sůl a koření, někdy něco i míchala.
Jenže se to na mě nenalepilo. Později už jsem mu v kuchyni společnost nedělala. A když jsem dostala mobil, vaření mi bylo šumák. Dnes mě mrzí, že jsem s tátou netrávila víc času...
Moje máma neumí vařit
Nikdy mi nepřišlo divné, že máma leda tak natře rohlík máslem nebo mi udělá něco na svačinu. Doma to odjakživa fungovalo tak, že vařil táta. Po jeho odchodu se ukázalo nejen to, že nám bude moc chybět, ale také to, že jsme v kuchyni bezradné.
První dny jsme s mámou neměly moc chuť jíst. Občas jsme si něco objednaly, ale stejně to skončilo nesnězené a v koši. Pak se máma sebrala a prohlásila, že tohle by si táta nepřál. Koukala jsem na ni a přes ten všechen smutek se mi konečně povedlo usmát.
A tak jsme společně vyrazily do krámu na nákup. Strávily jsme tam víc jak hodinu. Základní věci nebyly problém, ale řešily jsme také vaření. Máma měla dojem, že kuře na paprice bude jednoduchá záležitost. Jenže regál s kuřecím masem byl nad naše síly. Bylo v něm několik druhů kuřat a spousta různých částí, které nám nic neříkaly. Máma se zeptala prodavačky, co se nám bude hodit. Ta se zarazila, jako kdyby na ni promluvil někdo z vesmíru. "Paninko, vemte si stehna, budete mít lepší omáčku," řekla a zakroutila hlavou.
Máma se učí vařit
Doma mě pak máma poslala z kuchyně pryč, prý to zvládne sama. Viděla jsem, že pořád pobíhá s telefonem a kouká na recepty. Asi za dvě hodiny mě zavolala ke stolu. Omáčka byla trochu řídká a maso vysušené. Ale nějak jsme to snědly.
Od té doby se máma učí vařit. Někdy mi dovolí, abych jí pomáhala. Docela se u toho nasmějeme. Některá koření vůbec neznáme. Porcování masa bylo tak divoké, že jsem ráda, že máma nepřišla o prsty. Nůž se jí pořád někam smýkal. Od té doby kupujeme maso už naporcované. Učíme se. Tedy, hlavně máma.
Vím, že to je pro ni náročné. Táta nám stále moc chybí. Je prostě nenahraditelný. Máma se ho pokouší zastoupit alespoň v kuchyni. Zatím jí to moc nejde. Nechci ji ranit, tak raději všechno sním.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.