Barbora (45): Lékaři si mysleli, že trpím jarní únavou. Byla to ale encefalitida, která od základu změnila můj život

V půlce března jsem strávila víkend na Valašsku, kde jsem hlídala štěně československého vlčáka. Hráli jsme si v trávě a chodili na procházky. Když jsem o několik dní později vezla syna na hokej, cítila jsem, jak mě bolí hlava a špatně se mi řídí. Postupně se přidala i stěhovavá bolest kloubů, chvíli rameno, potom koleno. Mám za sebou boreliózu a tady to vypadalo podobně. Zrušila jsem víkendové akce a hned v pondělí šla ke svému praktickému lékaři.

Mohlo by Vás zajímat:

Bětka (45): Kvůli péči o nemocnou maminku zanedbávám svoje děti. Mrzí mě, že to jinak nejde

Lékař si myslel, že trpím jarní únavou

Ten označil moje příznaky za projevy hypochondrie, stáří a depresí, ale krev mi nakonec vzal. Ráno volal s informací, že mám sice horší výsledky krvinek, ale současně dodal, že to nemusí nic znamenat. Za týden jsem do ordinace utíkala znovu, protože mi bylo špatně, byla jsem otupělá a spala skoro 20 hodin denně. Domů jsem odcházela s diagnózou „jarní únava“.

Únava, bolesti hlavy a kloubů se ale najednou vytratily, takže jsem další den odjela na několikadenní služební cestu. Jenže cestou zpátky mě začala šíleně bolet hlava a po návratu domů jsem prospala celý víkend. V neděli, to byly akorát Velikonoce, jsem si volala záchranku, protože jsem ke všemu začala i zvracet.

Mohlo by Vás zajímat:

Regina (40): Když mi umíral kamarád na rakovinu, byla jsem daleko. Přesto se se mnou zvládl osobně rozloučit

Klíšťata na mě nejdou, přesto mám encefalitidu

Doktorka na neurologii mě okamžitě poslala na lumbální punkci. V nemocnici jsem pak čekala asi čtyři dny na výsledky. Když zjistili, že se jedná o klíšťovou encefalitidu, překvapilo mě to, protože jsem si žádné klíště nenašla. Naposled jsem jedno měla, když mi bylo asi deset let, a dokonce i boreliózu jsem dostala od komára. Tedy alespoň si to myslím.

O očkování proti klíšťové encefalitidě jsem samozřejmě slyšela, ale když na mě klíšťata nejdou, říkala jsem si, na co se očkovat? Vůbec jsem nevěděla, že klíšťata mají více vývojových stadií a encefalitidu přenášejí i nymfy. Jsou ale malé a samy odpadnou, proto si je člověk nenajde.

Z nemocnice mě odeslali na infekční oddělení. Zde jsem strávila další čtyři dny a pak odešla, protože jsme se s lékařem dohodli, že budu mít klidový režim doma. Další dva týdny jsem se snažila moc nepracovat, ale potřebovala jsem dokončit jeden projekt. Říkala jsem si, že důležité online meetingy zvládnu a že postupné nabírání práce bude pro mou psychiku lepší, než sedět a nic nedělat. Zpětně vidím, že jsem si toho na sebe naložila moc.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (34): Manžel mi od porodu s ničím pořádně nepomohl. Jsem vyčerpaná, zoufalá a znovu těhotná

Podezření na epileptický záchvat a ztráta řidičáku

Koncem dubna, dva týdny poté, co jsem odešla z nemocnice, se mi udělalo špatně. Byla jsem akorát venku s pejskem, tak jsem se raději vrátila domů s myšlenkou, že si odpočinu u televize. Pak už si jen pamatuji, jak nade mnou stojí tři záchranáři. Nejdřív jsem se jich ptala, jestli jsem neochrnula, protože jsem po klíšťové encefalitidě, ale prý je zavolal můj syn, protože jsem zničehonic lapala po dechu a nereagovala. Do nemocnice mě vezli s podezřením na epileptický záchvat.

Dostala jsem kapačku s antiepileptiky a papír s oznámením, že mi odebírají řidičský průkaz. Byl to pro mě šok, ale věřila jsem, že lékaři vědí, co dělají a neberou mi ho bezdůvodně. Za pár dnů mě z nemocnice pustili domů vybavenou silnými antiepileptiky, která se normálně dávají drogově závislým a schizofrenikům. Úplně to se mnou zamávalo. Stačilo, aby mi ujel autobus a já se rozbrečela. Cítila jsem se bezmocná, protože jako čerstvý rádoby epileptik jsem vůbec netušila, co dělat. Věděla jsem, že potřebuji jiné léky, protože z těchto se brzo zblázním.

Naštěstí jsem se dostala přes známého k neuroložce, která mi léčbu poupravila. „Papíry“ mi to sice nevrátilo, ale přinejmenším už jsem nebyla tak rozhozená z každé banality.

Mohlo by Vás zajímat:

Patricie (42): Během chemoterapie jsem přišla o vlasy. Netušila jsem, jak těžká zkouška to pro nás všechny bude

Rodinu jsem raději nechala očkovat

Život po prodělané klíšťové encefalitidě není stejný jako předtím a nebyl z počátku vůbec lehký. Auto k životu potřebuji a není vždy snadné vysvětlovat lidem, že mi nevzali řidičák kvůli alkoholu či „vybodování“. Mám potíže dívat se i na některé filmy a seriály, kde se rychle hýbe obraz. Krátce po návratu z nemocnice mi dokonce dělalo problém jezdit v autě jako spolujezdec, protože z té rychle ubíhající krajiny jsem zvracela. Naštěstí to trvalo jen krátce. Dnes už běhám, pracuji a žiju, jak mi to zdraví dovolí.

Očkování už nepotřebuju, protože jsem si vybudovala imunitu proděláním nemoci. Nechala jsem ale naočkovat syna a maminku, protože si ani nechci představovat, že by je potkalo to, co mě. Klíšťová encefalitida je nevyzpytatelná. Mohla se projevit jen týdenní „chřipkou“, ale také mě mohla dostat na invalidní vozík.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Galerie Barbora onemocněla klíšťovou encefalitidou: S jejími následky se potýká dodnes

+ 6 fotek + 7 fotek