Facebook
Instagram
Mobilní telefon, nezbytnost, kterou má v dnešní době každý. Katarína vlastnila telefonní číslo od dětství. To jí však před nedávnem „znehodnotili“ samozvaní prodejci služeb, a tak se rozhodla pro razantní krok, a sice kontakt zrušit. Klidu se však ani tak nedočkala.
Mobil, věcička, na kterou lidé nedají dopustit a upřímně, někdy mám pocit, že s ní snad i spí. Vždyť stačí nahlédnout do vozů hromadné dopravy a co spatříte jako první? Lidi s nosy zabořenými do telefonů, absolutně ignorující okolí.
Číslo jsem měla od dětství stejné
Ano, jsem mladá, s telefonem jsem vyrostla a neměla bych se divit, přesto se divím. Možná je to tím, že na drahé paušály jako studentka nemám, a tak mi musí stačit internet ve školní knihovně. Ale víte co? Stačí. S telefony jsou totiž jen potíže, a kdyby to šlo, nejraději bych neměla žádný. Nikdy totiž nevíte, kdo váš kontakt „vyčmuchá“ a začne vás uhánět.
Soukromé telefonní číslo jsem mívala od dětství stejné. Zkrátka to, co mi zařídili rodiče. Na jeho rozdávání jsem však štědrá nebyla, a tak ho znali kromě rodinných příslušníků jen nejbližší přátelé, škola a maximálně nějaká místa, kde bylo uvádění spojení nutné.
Začala mě uhánět pojišťovací firma
Mimo školu nejsem nijak viditelná, nelibuji si na sociálních sítích, přesto se mi nedávno stalo, že můj kontakt kdosi zaznamenal. A právě tehdy začalo peklo. Zničehonic mi začali telefonovat údajní „pojišťováci“, že prý mi udělají smlouvu ohledně pojistky na auto. Slušně jsem je poslala „kamsi“ s tím, že auto jako studentka nemám, a dokonce ho nemá ani má rodina. Tatínek je totiž těžce zrakově postižený a maminka se jezdit nikdy nenaučila.
Mužský hlas hovor sice ukončil, ale zřejmě mu to nestačilo. Druhý den mi totiž přišla smska, že mám onu smlouvu navrženou. Nereagovala jsem, zprávu smázla. Jenže za týden zase volala nějaká žena, že prý mi stále chybí smlouva a kdy že to dotáhneme. Opět jsem ji slušně poslala kamsi, ale marně.
Ti lidé mě pak už otravovali dnes a denně, že i o přednáškách jsem musela raději vypínat mobil. A když mi pak přišla chybná objednávka 20 kg masa od nějaké masny z Moravy (patrně skutečný omyl), vyděsila jsem se natolik, že padlo definitivní rozhodnutí číslo zrušit. Stalo se a já doufala v klid. Jenže ten nepřišel.
Číslo po Sandře mi přineslo jen další smůlu
S novým číslem jsem se rozhodla být ještě úspornější. Strach, že mě nějací podvodníci vmanipulují do čehokoliv, mě pronásledoval i ve snech. A jako bych to snad přivolala, po necelém měsíci přišel i první zážitek. Ten den měla podle kalendáře svátek Sandra a můj telefon se rozezvonil. Zvedla jsem ho a zůstala koukat. „Milá Sandro, přejeme ti s dědou vše nejlepší k tvému svátečku!“ znělo z přístroje a já až po chvíli vykoktala, že to bude celé omyl. Paní se sice zarazila, ale protože byla slušná, pokračovala v hovoru. Vše se vyřešilo. Číslo, které mám dnes já, patřilo dříve její vnučce…
Pár „Sandřiných věcí“ mi pak ještě na telefonu přistálo. Jenže ona nebyla bohužel jediná, kdo tohle číslo dříve měl. Před ní ho vlastnila zřejmě nějaká „vášnivka přes chlapy“, takže další hovory a smsky, většinou s žádostmi o rande na jednu noc, už příjemné, natož úsměvné nebyly. Záhy byl jasný i důvod, proč Sandra tohle číslo zrušila. Že bych tedy do třetice všeho dobrého zkusila nové i já?
Další příběhy ze života →
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
