Kateřina (37): Rodinný výlet nám překazil mladý řidič, který překročil rychlost. Skončila jsem v nemocnici

Není jednoduché vyrazit někam, když máte dvě malé děti, hypotéku a výplaty, které nejsou nijak oslnivé. Navíc já i můj manžel máme spíš rádi domácí pohodu a klid. Nakonec jsme ale usoudili, že se svět nezboří, když si dopřejeme menší změnu.

Mohlo by Vás zajímat:

Markéta (28): Měli jsme s bráchou autonehodu. Nejvíc mě bolí, že mi jeho smrt dávají rodiče za vinu

Vyrazili jsme na rodinnou dovolenou

Rozhodli jsme se, že využijeme prodloužený víkend a vyrazíme autem na Moravu. Známe tam jeden báječný malý penzion, v kterém jsme naposledy byli ještě jako snoubenci. Asi zaúřadovala nostalgie.

V den odjezdu jsme vstávali za svítání a nikomu to nevadilo. Vstávat kvůli výletu je přece něco jiného než kvůli práci nebo škole. Všichni jsme byli natěšení a plní energie.

V autě vládla dobrá nálada. Povídali jsme si o tom, co všechno podnikneme, až dorazíme do penzionu. A pak – zničehonic – se ozvala prudká rána. Manžel se zoufale snažil brzdit, ale auto se začalo točit jako káča.

​Vyděšeně jsem vykřikla. Děti byly tak šokované, že nevydaly ani hlásku. Trvalo to jen pár sekund, ale mně připadalo, že to nikdy neskončí...

Mohlo by Vás zajímat:

Edita (48): Při autonehodě jsem ztratila paměť. Pak jsem zjistila, že jsem zapletená do zločineckého gangu

Překročil povolenou rychlost

Když jsem se probrala, byla jsem v nemocnici. Připadala jsem si jako v děsivé noční můře, ze které se zoufale snažíte probudit, jenže tohle byla realita. První dva dny v nemocnici si téměř nepamatuju.

„Co se stalo? Jsou děti v pořádku? Kde je můj manžel?“ ptala jsem se sestřičky, když jsem se trochu probrala.

„Měli jste autonehodu,“ odpověděla mi tichým hlasem.

„A děti? Jsou v pořádku?“

„Prosím, uklidněte se. Jsou v pořádku. I váš manžel. Měli jen lehčí zranění.“

„Co znamená lehčí? Co jim je?“

„Mají pohmožděniny a váš muž má zlomenou ruku.“

„Chci je vidět,“ řekla jsem se slzami v očích.

Neměla jsem sílu zvednout hlavu z polštáře. Doktor mi vysvětlil, že jsem měla neuvěřitelné štěstí. Na sál jsem se dostala doslova na poslední chvíli, měla jsem vnitřní krvácení. ​Naštěstí jsem se zotavovala rychle.

Nedokázala jsem uvěřit, že se to opravdu stalo. Později jsem se dozvěděla, že do nás vrazil mladý kluk, který si to šinul rychlostí přes 200 kilometrů v hodině. Takovým lidem by měli sebrat řidičák navždy. Pokud chtějí ničit sami sebe, ať si poslouží. Ale proč kvůli nim musí trpět nevinní?

Mohlo by Vás zajímat:

Marika (48): S manželem jsme měli těsně před rozvodem. Lásku nám zachránila těžká autonehoda

Člověk by měl být vděčný za to, co má

Nikdo z nás si předtím neuvědomoval, jak křehký je život. Já se podívala smrti přímo do očí. Nechci ani pomyslet na to, že moje děti mohly přijít o mámu.

Když jsem ležela v nemocnici, hodně jsem přemýšlela. Došlo mi, že v každodenním shonu jsem úplně zapomněla vážit si toho, co je opravdu důležité. Vždycky jsem si štěstí spojovala s penězi nebo s tím, co si můžeme dovolit. Ale teď vím, že skutečné štěstí je úplně jinde. Musíme ho hledat v sobě.

Nešťastná cesta autem se nakonec stala obrovskou lekcí, nejen pro mě, ale i pro mého manžela a naše dvě děti. Nehoda nás všechny sblížila. Postupně jsme se vraceli do normálního režimu, ale bylo cítit, že se v nás něco změnilo.

„Mami, jsem fakt rád, že jsi tady,“ řekl mi jednou večer syn. A zrovna od něj, protože city moc neukazuje, to byla věta, která mě zahřála u srdce.

Momentálně žádné další cesty neplánujeme. Mám totiž problém nasednout do auta. Vím, že můj manžel za to nemohl, ale stejně vždycky panikařím. Kamarádka mi doporučila terapii, prý mi pomůže vyrovnat se s tím, co se stalo. Dala mi kontakt na psycholožku, ke které sama chodí. Možná má pravdu a pomůže mi to najít ztracený klid...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (47): Když syn boural, zemřel jeho kamarád. Je to smutné, ale ulevilo se mi, že v rakvi neleží moje dítě

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].