Kateřina má v práci nového kolegu Mirka, který je fajn, ale jeho tělesný zápach jí irituje a nemůže se pořádně soustředit na svoje povinnosti. Zkoušela mu to taktně naznačit, ale nijak to nezabralo. Přemýšlí, že mu to bude muset říct narovinu...
Pracuji několik let v jedné menší PR agentuře. Do kanceláře se obvykle těším, máme skvělý kolektiv a práce mě i po letech naplňuje. Vše se ale změnilo, když k nám nastoupil nový kolega Mirek. Je zkušený, milý a vtipný chlap, ale jeho přítomnost je pro mě utrpení.
Je fajn, ale nemůžu ho cítit
Chodí totiž několik dní ve stejném, nejspíš nevypraném oblečení, a jeho zápach z toho, jak se potí, je pro mě nesnesitelný. „Jak tam můžeš dýchat?“ ptala se mě ze srandy kolegyně Jana polohlasem, když Mirek prošel kolem. Jen jsem bezradně pokrčila rameny a vtipné mi to ale moc nepřišlo. Bohužel jsem si vytáhla černého Petra a sdílím s ním jednu kancelář. Nikdy nezapomenu, jak jsme si poprvé podali ruku. Jeho úplně zpocenou dlaň jsem cítila ještě dlouho. Mirek je skvělý profík, vtipálek a pohodář, ale co se týče fyzického vzhledu, je to dost katastrofa.
Začala jsem pravidelně větrat a kupovat do kanceláře osvěžovače vzduchu. Ale je to marné, zápach pořád cítím. A Mirka to nijak netrklo. „Nemůžeš mu něco říct?“ nabádala mě Jana. Ale jak? To je přece strašně trapné! Bojím se, že se urazí. Ale vůbec nechápu, že to sám necítí. Nebo jsme vážně tak přecitlivělá?
Můj dárek nepochopil
Když Mirek slavil narozeniny, napadla mě spásná myšlenka. Dala jsem mu “nenápadně” kosmetický balíček s deodorantem, sprchovým gelem a parfémem. „Snad to pochopí,“ říkala jsem si. Mirek měl radost a všem nám poděkoval za hezké dárky. Jenže ten můj jaksi nepochopil. A nezačal ho používat. Další den přišel stejně zapáchající jako předtím, a já si uvědomila, že má snaha byla k ničemu. „Myslela jsem, že to zafunguje,“ svěřila jsem se Janě. Bohužel Mirek žije sám a není nikdo jiný, kdo by mu to doma řekl.
Nevím, co dál. Zkoušela jsem další nenápadné narážky, ale nic nefunguje. A Mirek si ničeho nevšímá. Je to za trest hlavně v létě, kdy se potí ještě víc. Já chápu, že s tím může mít někdo vážný problém. Ale proč to proboha nějak neřeší? Přece existuje tolik možností.
Nevím, jak to vyřešit
Přemýšlím, jestli bych měla být přímější, aby to konečně pochopil.Tohle jsem ještě nikdy s nikým řešit nemusela a bojím se jeho reakce. Každopádně musím najít nějaký způsob. Už teď se do práce těším čím dál míň a je to vidět i na mých výsledcích. Jeho zápach mě prostě rozptyluje. Už i šéf se mě ptal, co se to se mnou děje. Copak jsem mu mohla říct pravdu? I když by mě třeba pochopil. Myslím, že to musí cítit i jiní, jen já to musím snášet intenzivně každý den.
Další příběhy ze života →