Katka (38): Třetí dítě jsem nechtěla, tak jsem šla na potrat. Tajně, bez vědomí manžela

S manželem jsme už dvacet let a máme dvě krásné a zdravé děti. Jsem za ně moc vděčná. I přesto, že poslední roky mám pocit, že zůstáváme spolu hlavně kvůli nim. Odcizení - to byl také jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla udělat jedno zásadní rozhodnutí...

Mohlo by Vás zajímat:

Pavla (32): První dítě jsem měla v šestnácti a nyní je těhotná i moje šestnáctiletá dcera. Nemám s tím problém, okolí ale ano

Šok, který jsem nečekala

Když se mi na těhotenském testu objevily dvě čárky, vůbec jsem to nechápala. Ale žádná radost a dojetí, jako při předchozích zjištěních, se nekonala. Bylo ta naprosto neplánované a nečekané. Naivně jsem si myslela jsem, že v mém věku už nic takového nehrozí, že další děti už určitě nebudeme řešit.

Jenže se to stalo. Bylo to po dlouhé době, kdy jsme s manželem byli spolu. Děti odjely na víkend pryč a my si konečně také našli čas na sebe. A udělali si hezký večer. Už jsem ani nedoufala, že je to možné. Poslední roky jsme se odcizili a fungovali hlavně jako rodiče. A každý si jel na své frontě. On byl neustále v práci, já se snažila balancovat domácnost, děti a svůj návrat do zaměstnání. A zároveň měla radost, že mám také více času na sebe...

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (25): Otěhotněla jsem s lehkovážným a nedospělým chlapem. Jeho reakce mě šokovala

Rozhodnutí, které jsem musela jsem udělat

Seděla jsem na vaně a cítila, jak se mi třesou ruce. „Tohle ne,“ šeptala jsem si. „Tohle teď opravdu nemůžu.“ Věděla jsem, že na to nemám už sílu. Na maraton přebalování, probdělých nocí, výchovu... Byla jsem ráda, že jsme se konečně dostali do fáze, kdy naše děti byly samostatnější a já mohla být víc sama sebou. Vrátila jsem se navíc do práce, která mě hodně baví a nechtěla jsem se toho všeho vzdát. Když jsem si představila, že bych měla o všechno přijít, vůbec mě to netěšilo.

Představovala jsem si také, co by to udělalo s naším vztahem, který není ideální. A „slepovat“ ho dalším dítětem by určitě nebylo řešení. Jedno jsem ale věděla jistě, manžel by s potratem určitě zásadně nesouhlasil. Byl by proti, bojoval by, snažil by se mě přesvědčit. Takže jsem se rozhodla, že to prostě utajím. A vyřeším sama, bez jeho vědomí. Vím, že je to možná kruté a sobecké, ale já opravdu nemohla jinak.

Mohlo by Vás zajímat:

Mário (30): Nikdo neví, že jsem opustil těhotnou přítelkyni. Nebudu vychovávat dítě, které jsem nechtěl

Výčitky si musím nést sama

Bylo to zvláštní. Seděla jsem v čekárně a dívala se na ostatní ženy, které čekaly také na zákrok. Některé byly klidné, jiné nervózní. Já jsem se snažila necítit nic. Jen jsem přemýšlela, co kterou sem vede. Jaký je její příběh a co právě prožívá. Je možné, že by mě třeba některá za mé jednání odsoudila... Jenže já vím, že jsem udělala to nejlepší pro sebe, pro naši rodinu, pro své děti.

Ale přesto mě výčitky občas přepadnou. Co kdybych se rozhodla jinak? Co kdybych to manželovi řekla a on by změnil můj názor? Co kdybychom to nakonec nějak zvládli?

Teď jen doufám, že se to nikdy nedozví. Protože i když jsem přesvědčená, že jsem udělala správné rozhodnutí, vím, že by mi to nikdy neodpustil.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Radek (38): Chtěl jsem se rozvádět, ale nakonec rozdýchávám další těhotenství. Vím, že to udělala schválně, aby mě udržela