Anežka (25): Otěhotněla jsem s lehkovážným a nedospělým chlapem. Jeho reakce mě šokovala

Nikdy jsem se necítila tak mizerně jako dnes. Zavřela jsem se v koupelně a brečela jako malá holka. Je mi dvacet pět, teprve začínám pořádně žít, a teď mi těhotenský test ukazuje dvě čárky. Jak jsem to mohla dopustit? Viděla jsem se jako matku samoživitelku na pokraji sil: mastné vlasy, naštvaní rodiče, přátelé, kteří se raději drží dál, a ani minuta pro sebe. Tohle mě čeká?

Mohlo by Vás zajímat:

Elena (53): Pozdní mateřství má své výhody. Škoda jen, že sousedky obracely oči v sloup, když mě spatřily s kočárkem

Můj přítel není moc spolehlivý

Musela jsem si to všechno v klidu promyslet. Padla jsem na postel a zírala do stropu. Pavla mám opravdu ráda, možná jsem se do něj dokonce zamilovala. Milý kluk, vtipný, ale taky duševně ještě dítě s milionem hloupých nápadů. Miloval flámování až do rána, pak obvykle prospal půl dne. Když šlo o zábavu, nic si neodepřel. Nemusel se starat o práci, protože ho pořád podporovala máma. Otec je opustil už dávno, byl to podobný typ nezodpovědného snílka, který utíkal od rodinných povinností.

V posteli nám to s Pavlem klapalo perfektně. Ale to teď není důležité. Potřebuju partnera, který by mně a našemu dítěti poskytl stabilitu. I když měl Pavel výučný list a mohl slušně vydělávat, prostě se mu nechtělo. To byl ten problém. Jeho přístup k životu mi nedával naději, že by mohl být oporou rodiny.

Ještě tady jsou moji rodiče. Asi z toho nebudou nadšení, ale vím, že mi pomůžou. Mám se spoléhat jenom na ně? Automaticky jsem napsala Pavlovi zprávu, aby přišel. Doma nikdo nebyl, mohli bychom si v klidu promluvit. Po hodině mi přišla přesně taková odpověď, jakou jsem čekala: „Zlato, právě jsem vstal a jsem úplně mimo. Co kdybys raději dorazila ty, třeba za hodinu, až se dám dohromady?“

Přemýšlela jsem, jak vůbec začít tenhle těžký rozhovor. Chtěla jsem mu jasně říct, že buď se vzchopí a najde si práci, nebo se rozejdeme. Ale co když bude souhlasit s rozchodem?

Mohlo by Vás zajímat:

Emílie (32): Nevím, kdo je otcem mého dítěte. Kromě manžela je ve hře i můj kolega

Řekla jsem mu o těhotenství

Kolem druhé odpoledne jsem dorazila k Pavlovi. Otevřel mi ve svém klasickém teplákovém kompletu, v tom samém, co nosil ve dne i v noci. Na první pohled bylo vidět, že není ve formě.

„Promiň, dnes jsem úplně mimo..." řekl unaveně. "Celou noc jsme s Jirkou pařili a rozsekali všechny soupeře. Naše týmové skóre ve světovém žebříčku stouplo o tři místa.“

Neřekla jsem ani slovo. Vůbec jsem nechápala, o čem mluví. Sedli jsme si do obýváku. Nabídl mi pivo, ale samozřejmě jsem odmítla. Zvedl obočí. „Je ti něco? Dneska vypadáš nějak... zvláštně.“

Z kabelky jsem vytáhla těhotenský test a podala mu ho. Zíral na ten kousek plastu, jako by viděl mimozemšťana. „Co to je?“ zeptal se zmateně.

Měla jsem chuť dát mu facku. Několikrát jsem se zhluboka nadechla, abych nevybuchla. „Jsem těhotná,“ řekla jsem.

Pavel vytřeštil oči a zmohl se jen na nesouvislé koktání. „Ale jak to... Vždyť jsem myslel, že... bereš ty prášky...“ dostal ze sebe.

„Každý ví, že žádná metoda není stoprocentní,“ odpověděla jsem.

„Co teď budeme dělat?“ zeptal se zmateně.

„Nevím,“ řekla jsem a vstala. „Rozmysli si to a ozvi se...“ dodala jsem a odešla, aby neviděl, že se mi do očí derou slzy. Ani se nepohnul...

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (29): Otěhotněla jsem, když manžel pracoval v zahraničí. Nevěří mi, že to dítě je jeho

Překvapil mě

Dny ubíhaly a já byla stále víc přesvědčená, že mě Pavel nechá. Když se po týdnu objevil u mých dveří, nejdřív mě napadlo předstírat, že nejsem doma. Zvědavost však zvítězila. Pustila jsem ho dál.

Pavel sklopil oči, ale pak se narovnal a podíval se mi do tváře. Když viděl, jak jsem naštvaná, zase uhnul pohledem.

„Omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozval. Tahle situace mě úplně zaskočila. Víš, jsem mladý, rád pařím, a myslel jsem, že dítě je konec světa. Ale... už jsem si to všechno promyslel...“

Zhluboka se nadechl. „Nikdy nebudu jako můj otec. Nechci, aby sis prošla tím, co zažila moje máma. Mluvil jsem se svým strejdou, který má stavební firmu. Nabídl mi práci a pomoc se zaučením. A mluvil jsem také s mámou. Můžeš se k nám nastěhovat, budeme bydlet nahoře. Budu se o vás starat. Prosím, řekni ano...“

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (18): V šestnácti letech jsem otěhotněla a skočila rovnýma nohama do dospělosti. A dnes mě to mrzí

Možná konečně dospěl

Zírala jsem na něj a nevěděla, co říct. Pak vytáhl malou červenou krabičku ve tvaru srdce. Když jsem viděla, co je uvnitř, rozbrečela jsem se.

„Nemusíš se rozhodnout hned. Můžeme si to všechno promyslet...“

Žádost o ruku jsem si představovala jinak, ale ten pocit radosti byl nepopsatelný. Pavel mi dokázal, že je skutečný muž.

„Promiň...“ zašeptala jsem a schoulila se mu v náručí.

„Za co se omlouváš?“

„Řeknu ti to později...“

Ten den jsem si uvědomila, jak moc jsem ho podcenila. Ukázal, že je dokáže být zodpovědný a stát se mužem, kterému můžu věřit...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (26): Otěhotněla jsem už v sedmnácti letech, přesto ničeho nelituji a jsem na svoji rodinu pyšná

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.