Facebook
Instagram
Klaudie je posledních pět let buď těhotná nebo kojí novorozeně. S manželem Prokopem vychovávají zatím dvě děti. Za tři měsíce budou pětičlenná rodina. Prokop od puberty dodržuje jedinou tradici. Na Nový rok musí vylézt na nějaký kopec. Ať se děje, co se děje. Klaudie jeho nadšení nesdílí. Vytáhnout celou rodinu na vrchol je vyčerpávající.
Když jsme s Prokopem byli bezdětní, tak mi tato jeho záliba nevadila. Po vánočním obžerství jsme první den v novém roce spálili trochu kalorií výstupem na nějaký kopec. Ale teď, když máme malé děti, se mi doslova hnusí.
Bezstarostné roky bez dětí byly jednoduché
S Prokopem jsme spolu osm let. Šest jako manželé a posledních pět let se u nás točí okolo dětí. Posledních pět let jsem buď těhotná nebo kojím. S prvním synem jsem otěhotněla ihned, co jsme si s Prokopem řekli, že se budeme snažit o miminko. Doslova mám pocit, že po prvním styku se zadařilo. Manžel byl na oko zklamaný: "Teda, já čekal několikaměsíční sexuální orgie a místo toho je hned hotovo." Syna jsem kojila, a protože jsme chtěli děti brzy od sebe, začali jsme se snažit o druhé miminko. Dcera se narodila, když prvorozenému synovi bylo dvacet tři měsíců. Od té doby jsem kojila obě děti. A to byl teprve zápřah.
Asi jsme si nedávali dostatečně pozor, protože jsem opět těhotná. Neplánovaně. Za tři měsíce se nám narodí třetí miminko. Nenechali jsme si prozradit pohlaví. To znamená, že z posledních pěti let jsem tři roky těhotná a čtyři roky kojím. Cítím na sobě silnou únavu. Moje tělo dostalo zabrat. Ač jsem mladá, tak cítím, že jedu na plný plyn a tělo jede na dluh. Padají mi vlasy a přišla jsem o většinu svalové hmoty. Syn i dcera jsou hodní, a tak alespoň v noci mě nechají vyspat. Až na jednu nebo dvě krátké pauzy.
Manželova tradice mě poslední roky ničí
Prokop od mládí dodržuje jedinou tradici. První den v roce na Nový rok vyleze na nějaký kopec. Tam poděkuji za rok uplynulý a řekne své přání do dalšího roku. Je to u něho forma jakési meditace. Bydlíme v Litoměřicích a není našem kraji i v těch přilehlých, kde by Prokop na Nový rok nestál. A posledních osm let s ním absolvuji jeho tradici taky. Dobrovolně nedobrovolně. A čím nám přibývají děti, je to čím dál tím víc náročné.
Bohužel Prokop zastává názor, že těhotenství není nemoc, a tak moc nevěří tomu, když mu říkám, že jsem unavená. První těhotenství pro mě bylo jednoduché. Týden před porodem jsem ušla dvacet kilometrů. Úplně v pohodě. Jenže s každým dalším těhotenstvím je to horší a horší. Toto třetí je pro mě doslova utrpením. Mám silné zažívací nevolnosti a ač jsem v šestém měsíci, přibrala jsem zatím jenom jeden kilogram. Vše co sním, tak vyzvracím. K tomu se starám o dvě děti, které se celý den tahají o hračky a pláčou.
Letošní dodržení tradice bylo nad moje síly
Když jsme měli jenom syna, vzal ho manžel do sedačky a vynesl ho na kopec sám. To jsem ještě s ním jeho tradici absolvovala relativně při síle, ač jsem byla krátce po šestinedělí. Když se narodila dcera, každý jsme nesl jedno dítě na zádech. Byla jsem vyčerpaná z kojení obou dětí a z nevyspání. Ale manžel nechtěl slyšet nic o tom, že část jeho rodiny zůstane doma. A tak jsme ten rok šli jen na Ještěd po silnici až z města. V duchu jsem nadávala celou cestu a každým kilometrem se mi dcera zdála těžší a těžší.
Letos jsme dojeli autem do lázní Libverda a šli osm kilometrů na kopec Smrk. Já těhotná a s batohem plným věcí pro dvě děti. Pleny, svačinky, pití a náhradní oblečení se proneslo. A manžel si to taky užil. Syn šel část cesty po svých, ale potom se chtěl nést. Takže byl Prokop ověšený jako vánoční strom. Dceru nesl na zádech a poponášel v náručí syna. Když jsme vylezli na kopec, Prokop byl v obličeji rudý jako rajče. A já mu to přála. Výstup mi dal dost zabrat a dokonce jsem cítila lehké stahy na břiše. Škodolibě jsem manželovi popřála vše nejlepší do nového roku. Jsem zvědavá, jak výstup dá za rok až nás bude pět.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
