Kristián (34): Nevěřil jsem sousedům, když pomlouvali moji ženu. Pak jsem zjistil, že mají pravdu

Beáta (33) byla mojí velkou láskou. Když jsme se před pěti lety rozhodli vzít, zdálo se, že naše štěstí nebude mít konce. Nikdy by mě nenapadlo, že se jednou rozejdeme. Ale osud si s námi krutě zahrál. Mé plány a sny se rozplynuly jako pára nad hrncem.

Mohlo by Vás zajímat:

Regina (43): Jsem vyléčená alkoholička. Přítel o tom neví, a tak mě na oslavě donutil dát si skleničku

Sousedům jsem nevěřil ani slovo

Nemám ponětí, kdy začala mít problémy s alkoholem. Měla je už před narozením naší dcery Zuzany? Nebo až potom? Tehdy jsem často nebýval doma, protože kvůli povolání řidiče kamionu jsem jezdil po celé České republice. Později jsem také přijímal zakázky na cesty do zahraničí. Občas jsem se vracel domů, odpočíval a pak znovu vyrážel na cesty.

Když jsem byl doma, sousedé mi naznačovali, že se s Beátou děje něco divného. Kymácela se, když tlačila kočárek po chodníku. Někdy se prý vracela až v noci. Ale nic takového jsem neviděl. Náš byt vypadal perfektně, byl čistý a uklizený. Moje žena se na mě usmívala a vařila mi večeře a Zuzanka spala klidně v postýlce.

„Lidé jsou vážně zlí,“ řekl jsem jednou Beátě. „Tvrdí, že piješ.“

„Cože? Kdo říká takové věci? Půjdu si to s ním vyřídit,“ rozčílila se. „Ale ty přece těm pomluvám nevěříš, že ne?“

„Samozřejmě, že ne, miláčku,“ odpověděl jsem vážně.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (67): Syn snaše nakukal, že jsem alkoholička a po nocích mě hlídá. Místo toho si užívá s milenkou

Nevěřil jsem vlastním očím

Uvědomil jsem si, že sousedé mají pravdu, když jsem se jednou vrátil z cest dřív. Neřekl jsem Beátě, že přijedu. Chtěl jsem ji překvapit.

V obýváku hostila dva neznámé muže, všichni zjevně byli pod vlivem alkoholu. Byt byl plný cigaretového kouře a na podlaze ležely prázdné lahve od různých alkoholických nápojů. Naštěstí nebyla doma naše dcera, později jsem zjistil, že ji hlídala sousedka.

„Co to děláš? Co se tu děje? Kdo jsou ti lidé?“ křičel jsem naštvaně.

Beáta se na mě dívala lhostejnýma očima a kymácela se na židli.

„Miláčku, jsi zpátky! To jsou jen... kamarádi... Dáš si něco k pití?“ zamumlala.

Chvíli jsem tam stál jako omámený, ale pak jsem se vzpamatoval. Vyhodil jsem ty muže z bytu. Když jsem se vrátil do obýváku, Beáta už spala s hlavou na stole. Byl to hrozný pohled.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (46): Občas si dám se skoro dospělým synem alkohol. Rodiče mě za to odsuzují

Chtěl jsem jí pomoci

„Jak jsi mohla, Beáto? Co to děláš? Proč?“ ptal jsem se jí druhý den ráno.

„Protože se mi chce,“ odpověděla. „Co mi zbylo z života? Ty jsi pořád na cestách a všechno padá na mě. Nemůžu jen sedět doma s malou. Taky se chci někdy pobavit!“

Vzpomněl jsem si na část našeho svatebního slibu, že budeme spolu navzdory všem protivenstvím. Cítil jsem výčitky svědomí a vinil jsem se z její závislosti. Dokonce jsem usoudil, že já jsem hlavním důvodem jejího problému. Rozhodl jsem se že si najdu jinou práci. Vyměnil jsem kamion za taxi.

Začínal jsem první jízdy brzy ráno a odpoledne jsem byl doma. Nepřineslo to takovou změnu, jak jsem doufal. Časem se Beátina závislost zhoršovala. Začala sahat po lahvi, i když jsem byl doma. Předstírala, že jde nakupovat, ale vracela se po několika hodinách úplně opilá.

Věděl jsem, že nemůžu vzdát. Nejprve jsem ji prosil, aby podstoupila terapii. Když to nefungovalo, vzal jsem ji proti její vůli do rehabilitačního centra. Také jsem navštěvoval podpůrné skupiny pro rodiny závislých.

„To nepomůže,“ řekla mi terapeutka. „Dokud se vaše žena sama nerozhodne, že musí něco změnit, terapie nebude fungovat. Jen se ponoří hlouběji do lží, podvodů a prázdných slibů. A závislosti...“

„Co mám tedy dělat?“ ptal jsem se zoufale.

„Pokud léčba selže a neskončí úplnou abstinencí, budete muset odejít,“ prohlásila. „Jinak vám vaše žena zničí život. A vaší dceři také.“

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (30): Moje kamarádka tajně pije. Ráda bych jí pomohla, ale ona si nechce přiznat, že má vážný problém

Terapeutka měla pravdu

Doma se situace jen zhoršovala. Prosby ani hrozby nepomáhaly. Nevěřil jsem Beátě, že se postará o dceru. Nemohl jsem je nechat ani na okamžik samotné. Bál jsem se, že moje žena ztratí kontrolu nad pitím a malé se něco stane. Když jsem šel do práce, vozil jsem ji k mým rodičům.

Nenechával jsem Beátu chodit nakupovat, všechny pochůzky jsem zařizoval sám. Vše proto, abych jí nedal příležitost k útěku a pití. Nepouštěl jsem ji ani k penězům. A přesto jednou odešla z domu bez vysvětlení a vrátila se až v noci - opilá. Tehdy jsem se rozhodl to ukončit. Už toho bylo dost. Sbalil jsem věci sobě i dceři a odstěhoval se k rodičům.

Podal jsem žádost o rozvod a požádal o plnou péči o dceru. Myslel jsem, že to Beátou otřese, ale nestalo se... Nezvedla ani prst, aby bojovala o své vlastní dítě.

Od těch událostí uplynul téměř rok. Vychovávám dceru a učím se spoustu věcí. Moje bývalá žena se několikrát pokusila o kontakt. Slíbila, že nás přijde navštívit, ale pak se neukázala. Zuzka se začíná ptát na matku. Říkám jí, že bojuje s ošklivou nemocí. Když se ptá, jestli se máma uzdraví, nevím, co jí mám odpovědět...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (34): Netušila jsem, jak velký problém má přítelova matka. Dokud jsme s ní nezačali bydlet

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.