Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Kristiánovi se nelíbí, že jeho manželka pomáhá svému bývalému partnerovi. Chápe, že kdysi dala slib jeho mámě, ale domnívá se, že sok v lásce jenom krouží kolem a vyčkává na příležitost.
„Tati, slíbil jsi, že půjdeme na výlet!” připomněl mi ráno syn a tahal mě za ruku.
Věděl jsem, že nedá pokoj. „Dobře, ale musíme se pořádně obléknout, na dnešek hlásili déšť,” pokusil jsem se to ještě oddálit.
„Vezmeme s sebou mámu?” zeptal se.
„Máma má moc práce,” odpověděl jsem. „Vidíš, že přišel pan Marek a za chvíli se pustí do těch firemních papírů.”
„Vezmeme i pana Marka! To by byla zábava!” řekl a prosebně se na mě zadíval.
„S panem Markem? V žádném případě!” téměř jsem zakřičel na syna. Nedovedl jsem si představit, že bych se s tím chlapem někam vydal. Bože, jak mě dokázal rozčílit! Už roky je zdrojem mých největších trápení a starostí. Každý den se bojím, že mi Báru odloudí a zničí naši rodinu..
Jak já toho chlapa nesnáším
Dalo mi hodně práce ovládnout emoce. Ale slib je slib. „Miláčku, beru malého do lesa. Za hodinku jsme zpátky,” oznámil jsem Báře co nejklidněji.
„Buďte oba opatrní!” pronesla a v jejím hlase zaznívala starost.
Málem jsem vyštěkl, že spíš ona by si měla dávat pozor na toho hada Marka, ale raději jsem se zarazil. Když jsme odcházeli, všiml jsem si v soupeřových očích škodolibého triumfu. Zase jsem musel strpět jeho přítomnost v našem bytě. A vzhledem k jeho povaze ho tu asi ještě dlouho snášet budu. A to všechno kvůli jednomu slibu...
Bára je úžasná žena: krásná, chytrá, pracovitá a hodná. Všichni v okolí ji mají rádi. Když jsme se brali, nejeden chlap mi říkal, jaké mám štěstí. Cítím se, jako bych vyhrál v loterii. Moje štěstí kazí jedině Marek – první a zároveň největší láska mojí ženy...
Nechoval se k ní hezky
Bára a Marek se znají od dětství. Všichni si mysleli, že svatba je jen otázkou času. Marek to zřejmě taky tak bral, možná proto s žádostí o ruku nespěchal. A, jak jsem se jednou dozvěděl od jejího souseda, kterému po pár skleničkách povolila vzpomínková stavidla, začal se k Báře chovat jako k vlastnímu majetku.
„Je to sobec, namyšlený sebestředný chlap,” řekl mi soused. „Bára byla na něj moc hodná, nechala si toho líbit až přespříliš. Ale víš, jak to chodí, když se ženská zakouká do fešáka. Byl pohledný, holky po něm šílely. Mohl mít kteroukoliv. Vlastně pořád může... a asi i má.”
Dodnes mám tahle slova v hlavě. „Co tím myslíš, že mu toho moc dovolila?” vyptával jsem se.
„Všechno se muselo dít podle něj. Přijela z unavená univerzity a hned musela ke sporáku, protože pán tvorstva si usmyslel přijít na návštěvu. Pamatuju se, že jednou vymyslel „romantický“ výlet, a vůbec ho nezajímalo, že ji čeká důležitá zkouška. Kolikrát kvůli němu brečela. Když měl blbou náladu, vrčel na ni jako pes. Když se ale choval hezky, byl to nejkrásnější pár pod sluncem,” pokračoval soused a mně z toho bylo čím dál hůř. „Ale pokud kdy někoho miloval, tak jedině Báru. Jo, využíval ji, ale taky byl úplně zaslepený a šíleně žárlil. I když se začal tahat s jinými ženskými, bylo vidět, že mu na ní pořád záleží.”
„Bára mi nikdy neřekla, že byl žárlivý,” zamumlal jsem.
„A jak!” rozesmál se soused. „Ani já s ní nemohl mluvit moc dlouho. A to mám ženu a děti. Jako pár byli vážně krásní...” vzdychl.
Doufal jsem, že tím skončil, ale po chvilce ticha se vrátil k tématu. „Když Marek rozjížděl firmu, Bára mu vyběhávala po úřadech všechny papíry. No a pak se to celé rozpadlo,” dodal nakonec.
Nemohla jí říct ne
S Bárou jsem se seznámil krátce poté, co dostudovala, když nastoupila do účetní kanceláře mého kamaráda. Okamžitě jsem si jí všiml. Neměla žádného přítele ani snoubence, ale i tak mě stálo spoustu sil a trpělivosti, než souhlasila, že se mnou půjde na rande.
Nikdy jsem nebyl šťastnější než v den, kdy přijala mou žádost o ruku. Nechtěli jsme svatbu odkládat. Dva týdny před termínem jí zavolal Marek a poprosil, aby navštívila jeho matku, která byla po mrtvici a ležela v nemocnici ve vážném stavu.
Věděl jsem přesně, o koho jde. A taky jsem věděl, že s ní má moje snoubenka blízký vztah. Dokonce jsem tehdy sám nabídl, že ji tam zavezu. Bára vyšla z nemocnice celá skleslá. Zeptal jsem se, co se stalo.
„Umírá, proto mě chtěla vidět. Víš...” na chvíli se odmlčela. „Byla na mě vždycky moc hodná. I po tom, co jsem se s Markem rozešla, stála při mně. Byla skoro jako moje kamarádka, podporovala mě. A teď po mně chtěla, abych mu odpustila všechno to špatné, co mi provedl. Chce, abychom zase byli spolu.”
„A cos jí na to řekla?”
„Co jsem jí měla říct? Jsem přece tvoje snoubenka! Jenže pak po mně chtěla aspoň to, ať jí slíbím, že Markovi pomůžu, kdykoli bude potřebovat. Tak jsem jí to slíbila. Řekla jsem, že se na mě vždycky může spolehnout...”
Moje žena dodržela slovo
O dva dny později Markova maminka zemřela. Samozřejmě jsme byli na pohřbu. Bára svůj slib dodržela. Od chvíle, co jsme svoji, Marek k nám chodí minimálně jednou do měsíce – a někdy i častěji – s výmluvou, že potřebuje, aby mu zkontrolovala firemní dokumenty. Tvrdí, že nikomu jinému nevěří. Bára mu to baští, já ne. Nejsem tak naivní!
Nejsem chorobně žárlivý, jen vidím, jak moc se ten chlap snaží vrátit čas. Má fungující firmu, dobrou účetní už jistě dávno zaměstnává, takže by Báru mohl klidně nechat na pokoji. Jenže on to neudělá. Pořád se drží poblíž, čeká na jakoukoli příležitost, kdyby náhodou pomoc potřebovala ona. Dokonce ani náš syn ho neodradil. Marek je prohnaný mizera! Ještě se neoženil, i když o něm každou chvíli slyším, že má zase nějakou novou známost.
Nemám důvod pochybovat o Báře, nikdy mi nedala sebemenší záminku k žárlivosti. Dodržuje všechny své sliby a mně slíbila, že budeme spolu až do smrti. Přesto mám trochu strach...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Zbaví vás podbradku i pokleslých víček: Marta Dřímal Ondráčková se z Ordinace přesunula k omlazování
Zbaví vás podbradku i pokleslých víček: Marta Dřímal Ondráčková se z Ordinace přesunula k omlazování
Související články
