V bytě, kam se Kristýna s rodinou přestěhovala, se nikdo necítil dobře. Slýchali hlasy, měli pocit, že je někdo pozoruje a v noci toho moc nenaspali. Kristýna věděla, že je prostor plný negativní energie a pak se dopátrala, čím to asi vzniklo.
Potřebovali jsme větší byt, kam bychom se vešli celá rodina. Čas nás tlačil a vzali jsme jeden z prvních, jenže po pár dnech jsme zjistili, že se tam necítíme dobře. Jakoby mě někdo pozoroval, na manžela mluvila cizí žena a děti se budily kvůli „holčičce“ a cestovaly k nám do ložnice.
Potřebovali jsme větší byt
Se dvěma dětmi se v malém bytě už nedalo vydržet. Museli jsme najít byt, kam se vejdeme my všichni včetně zvířat a hromady věcí. Nebylo snadné něco sehnat a vejít se do smysluplné částky. Proto jsme museli dělat kompromis, čas nás tlačil. Vzali jsme tedy docela pěkný velký byt, kam jsme se šli jedinkrát podívat a upřímně řečeno už jsem si ani moc nepamatovala detaily.
Jenomže ve starém bytě končila smlouva a bylo nutné se sbalit. S úlevou jsme poprvé přespávali v „novém“, kolem nás spousta zmatku a vyděšené kočky. Tu noc se nám nespalo dobře a nebylo divu. Manžel měl sedřená záda ze stěhování a já plnou hlavu myšlenek, co kam patří a co musíme zařídit. Děti se probouzely zmatené, nevěděly kde jsou a kočky nespokojeně mňoukaly pod skříní.
Že mě budí ze spaní ještě něco jiného, jsem si prvních pár dní nevšimla. Teprve jedno odpoledne, kdy jsem v bytě osaměla, všimla jsem si něčeho zvláštního. Manžel byl v práci a děti ve školce, já jsem vybalovala věci do kuchyně a uvědomila si velmi silný pocit, že mě kdosi pozoruje. Kočky to nebyly, hned jsem se ujistila. Navíc jsem slyšela praskání parket. Jakoby se po nich někdo procházel.
Nové zvuky patří k novým místům
Nechtěla jsem z toho dělat vědu, na nové zvuky si prostě časem zvyknu. Je normální, že si staré parkety žijí svým životem. A pocit, že na mě někdo kouká? Asi jen nevšední umístění zrcadel, nebo něco podobného. Jenže pak přišel s něčím podobným i manžel.
„Říkalas něco?“ přišel za mnou z koupelny a kartáčkem v ruce. Seděla jsem v ložnici na zemi a třídila nějakou krabici. Nechápala jsem, o čem mluví.
„Teď jsi něco mumlala u koupelny,“ tvrdil můj muž a po zádech mi přejel mráz. Děti spaly jako zařezané. Že by v bytě byly slyšet hlasy od sousedů? Je fakt, že jsem také párkrát zaslechla nějakou hádku a pak křik, z větší dálky.
V noci přišly obě dcery postupně k nám do postele s tím, že se bojí. Někdo je prý vzbudil.
„Vyděšená holčička chtěla ke mně do postele,“ říkala mladší dcera v polospánku. Ráda fantazíruje, ale tohle už se mi přestávalo líbit. Do rána už jsem nezamhouřila oči a když přiběhly naježené kočky a schovaly se pod postel, měla jsem toho právě dost.
V našem bytě je špatná energie
Už jsem si představovala, kdo v bytě tragicky zemřel. Jestli šlo o vraždu, nebo nějaký masakr. Vždyť jsme se tam nikdo necítil dobře ani po dvou týdnech! Poptala jsem se známé, která nám byt dohazovala a zjistila jsem, kdo tam bydlel před námi.
Šlo o pár s dcerou krátce před rozvodem, probíhalo tam prý hodně hádek. Obávám se, že nám tam zanechali velmi negativní energii. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Nám nezbude nic jiného, než to přebít a náš nový byt zaplnit jen radostí. Snad to nebude trvat příliš dlouho, mohla bych zkusit i nějaké čarodějné pomůcky.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.