Kristýna (44): Těšila jsem se na romantické rande s panem božským. Místo toho jsem se setkali na proktologii

To jsem celá já. Neustále se mi v životě musí dít něco zvláštního. Někdy vtipného, ale většinou trapného. Díky tomu jsem psychicky zocelená.

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (37): Kolegyně v jednom kuse mluví o nemocech nebo je u lékaře. Já pak za ni musím dohánět práci

Při venčení jsem potkávala sympatického muže

Bydlím ve čtvrti, kde probíhá masivní výstavba nových domů. Některé jsou již obydlené, jinde se staví ostošest. A tak stále potkávám nové a nové lidi. Jsem za to ráda. Jelikož nás starousedlíků je ve čtvrti pár a většina se odstěhovala. Pes je výborným seznamovacím prostředkem. Stačí pár minut venčení a hned mám nové známé. S někým se zastavím na pár slov, týkajících se chlupáčů, a někdy se mi stane, že se zapovídáme i půl hodiny. A takto to mám i s tajemným mužem, který se sem nastěhoval asi před půl rokem.

Nejprve jsem se potkávali občas, ale vždy se na mě velice mile usmál. Jsem netykavka, a tak jsem ho zdravila s lehkým nezájmem. Po několika setkáních jsem se ale na něj smála taky. Muž ve mně vzbudil zájem, a tak jsem vyměnila pohodlné oblečení, určené na venčení psa, za šaty. Nikdy jsem nic podobného nedělala, ale před odchodem z domu jsem zkontrolovala, zda mi to sluší. Po nějaké době se mi zdálo, že pana tajemného potkávám pravidelně. Nabyla jsem dojmu, že se snaží, abychom se potkali. Lehce jsme se oťukávali a nejprve vždy prohodili pár slov.

Mohlo by Vás zajímat:

Gustav (61): V rybníce jsem si ošklivě poranil nohu a ránu svěřil svému psovi. Lékař mi za to vynadal

Sympaťák mě pozval na rande

Zkraje bylo naše povídání formální. O počasí, městě a okolní výstavbě. Neznali jsme svá jména, zůstávali jsme ale spolu na ulici čím dál déle a nenuceně hovořili o svých životech. "Rád bych se vám představil. Jmenuji se Jirka," usmál se na mě jednoho dne pan tajemný. Dozvěděla jsem se, že je rozvedený a přistěhoval se z jiného města za prací. Jirka se zajímal o mého psa a rád poslouchal o čtvrti, kam se přistěhoval. Navrhla jsem mu, zda bychom si nemohli tykat, a on rád souhlasil. Přišlo mi to neskutečně romantické, nenucené. Od náhodných setkání beze slov až po dlouhé hovory na ulici.

Jirka o sobě moc nemluvil. Spíše rád poslouchal. A vzhledem k tomu, že jsem upovídaná, rozhodně se nenudil. "Kristýno, mohl bych tě pozvat na kávu? Abychom tu pořád nestáli na ulici. Ukážeš mi, kde je tady nějaká příjemná kavárna," trochu ostýchavě se mě Jirka zeptal. Moc ráda jsem souhlasila a dohodli jsme se, že za dva dny vyrazíme. Ale nebyla bych to já, kdyby se mi nestalo opět něco výjimečného. Jirku jsem potkala dříve, než mi bylo příjemné.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (31): Po porodu jsem musela na operaci. Od lékaře jsem si vyslechla nevkusné poznámky na své břicho

Nečekané setkání tam, kde to nikdo nechce

Kdysi se mi při porodu udělal hemeroid. Poslední dobou mě bolel. Roky jsem otálela a nešla k lékaři. Léčila jsem se sama doma. Dělala jsem si sedací koupele z dubové kůry, mazala se mastí a občas trpěla bolestí tak silnou, že jsem si musela vzít prášek. Můj stav se zhoršil natolik, že jsem se rozhodla zajít do proktologické ambulance. Nechtělo se mi tam, jelikož jsem vyšetření vnímala negativně. Probíhá v dehonestující poloze a já se zkrátka styděla.

Vešla jsem do ordinace, kde mě nejprve sestra vyzpovídala a zadala vše do počítače. Já se poté měla svléknout a nasadit si papírové kalhotky. Vešla jsem k lékaři, který byl ke mně otočený zády a studoval údaje o mém zdravotním stavu. Aniž by se na mě otočil, položil mi dotaz. Myslela jsem, že omdlím. "Jirko?" vypadlo ze mě místo odpovědi. Jirka se otočil a usmál. "Zval jsem tě na kávu a zatím se poznáme tady v ordinaci," zazubil se. Rezignovaně jsem si sedla na židli. Sestra decentně odešla a já Jirkovi sdělila, že jsem se s nasazením veškerých sil objednala na vyšetření, ale už nedám, aby mě vyšetřoval někdo, s kým půjdu zítra na kávu.

Jirka se na mě podíval a chytil mě za ruku a řekl: "Kristýno, divný jsem tu já. Koukám lidem do černé díry. Víš, kolik řitních otvorů už jsem viděl? Neřeš to," pohladil mě po tváři. Pak mi řekl, že se na kávu moc těší, a nakázal mi, abych si vlezla na vyšetřovací stůl... No, vyšetření jsem zvládla. Tak snad káva bude méně trapná než toto setkání.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Václav (59): Podle lékaře je moje nemoc nevyléčitelná. Váhám, zda to říct manželce, nemusela by tu informaci zvládnout