Adéla (24): Na hřbitově mě přepadl zvláštní pocit, jako kdyby byl někdo v mé hlavě

Když mi kamarádi přislíbili nezapomenutelný zážitek, netušila jsem, jak moc silné to bude. Vzali mě na hřbitov, kde jsem zažila podivnou věc. Vyloženě jsem cítila cizí entitu. A to, jak se mě duchové snaží potrápit. I když to bylo nesmírně zajímavé, jednou mi to stačilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (31): Na hřbitově jsem potkala podivnou ženu. Dalo mi to naději, že dcera je na dobrém místě

Čekal mě neskutečný zážitek

Jsme banda čtyř kamarádů a pořád něco vymýšlíme. Dva z nás věří v existenci duchů a že zemřelí přebývají mezi námi. A aby to potvrdili, vzali nás s Leonou (23) na jeden neznámý hřbitov. „Nelekej se, možná ucítíš něco, co tě vyděsí. Stačí vydržet a nic se ti nestane," dával mi Ondřej (25) pokyny, jak se chovat.

Běhal mi z toho mráz po zádech, znělo to tak tajemně. Vlastně ani nevím, čím přesně je tento konkrétní hřbitov výjimečný. Když přišel den, kdy jsme na něj měli vyrazit, nemohla jsem se dočkat. Bylo důležité, abychom tam jeli za tmy. Zvláštní bylo, že už když jsme vystupovali z auta, cítila jsem na sobě změny.

Čím víc jsme se přibližovali k bráně hřbitova, tím větší zima mi byla. Když jsem se podívala na telefon, najednou ukazoval o deset stupňů méně. Už to mě velmi překvapilo. „Nezapomeň, že musíš být v klidu. Nesmíš utíkat, mohla by sis vzít ducha s sebou. A to by nebylo dobré,“ radil mi Ondra, jak se mám chovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Bedřich (68): Zkratka přes hřbitov nebyl dobrý nápad. Potkal jsem muže, který si lehl do hrobu

Někdo byl v mé hlavě

Procházeli jsme mezi hroby a já se snažila rychle číst jména na náhrobcích. U jednoho hrobu jsem se zastavila a sama vlastně nevěděla proč. Někdo z něj šeptal, abych zůstala. Tak jsem stála a vnímala energii, která z něj proudila. Poté mě začala bolet ruka, kterou jsem kdysi měla dvakrát zlomenou. Byla to přesně ta bolest, jako když ke zlomenině došlo.

Ondra si všimnul, že se něco děje. „Zůstaň v klidu," zašeptal mi. „Duch teď hledá tvoje slabiny. Vydrž." A já skutečně dál nehnutě stála. Když mi začaly vlasy poletovat vzduchem, už jsem měla vážně strach. Něco jsem kolem sebe cítila, ale mátlo mě, že to nevidím.

Zavřela jsem oči, aniž bych sama chtěla. V ten moment jsem cítila, jako kdyby do mě někdo vstoupil. Hlavou se mi začaly honit myšlenky, které ale nebyly moje. Jako kdyby byl někdo v mé hlavě. Už jsem chtěla zařvat dost, když mi zapípal telefon, že mu dochází baterie.

Mohlo by Vás zajímat:

Gita (25): Zjevila se mi duše stařenky, kterou jsem malovala na hřbitově

Ke hřbitovům chovám mnohem větší úctu

Podle Ondřeje ten zvuk vylekal ducha natolik, že ze mě odešel. Přepadla mě slabost a skácela jsem se k zemi. Připadala jsem si najednou tak vyčerpaná. Nohy mě sotva nesly. Ondra mě dovedl k autu, kde jsem si sedla. „Tak to bylo něco," špitla jsem. „Teď snad už i ty budeš věřit, že duchové existují," neodpustil si poznámku.

Během čekání na ostatní jsem pozorovala nebe. Nad hřbitovem se vyměnila paleta barev. Bylo to něco neskutečného. Když jsem dorazila domů, spala jsem v kuse snad 16 hodin. Zážitek mě přesvědčil, že duchové skutečně existují. Mám teď ke hřbitovům mnohem větší úctu. Neumím si představit, co se stane, když člověk rozzlobí jejich obyvatele.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (49): Dva roky jsem se neodvážila jít za maminkou na hřbitov. Teď už vím, jaká to byla chyba

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.