Adriana (22): Něco mezi nebem a zemí existuje. Přesvědčila jsem se o tom v kamarádčině ložnici

Nikdy jsem nad otázkou bytí zvlášť nepřemýšlela. Život jsem brala jako samozřejmost, stejně jako fakt, že jednoho dne zemřu. Že všichni zemřeme. Ovšem nedávná událost v kamarádčině bytě mi ukázala něco, co moje smýšlení o životě a smrti posunulo na zcela jinou úroveň.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (25): V bytě po přítelově babičce se děly podivné věci. Stálo za tím nesplněné poslední přání

Kamarádce zemřel otec, a tak mi nabídla bydlení

Když mi Natálie volala, že jí zemřel otec, nevěděla jsem, co na to říct. Tušila jsem, jak moc jí na něm záleželo, a hlavně, jak nesmírně ho milovala. Když se oklepala z nejhoršího, požádala mě, zda bych u ní nechtěla bydlet. Poté, co tatínek odešel, nebyla schopna byt sama finančně utáhnout, ale prodat ho nechtěla.

Já to brala všema deseti. Bydlení s rodiči už mi lezlo krkem. Zabydlela jsem se v menším pokoji. Natálie měla ložnici hned vedle. Obýváček byl malý, ale útulný.

Společně se mnou se k Natálce nastěhoval i můj věrný pes Bady. Kamarádce nevadil, navíc je skvěle vychovaný. Bydlely jsme spolu poměrně poklidně, ale jen do chvíle, než k nám vtrhnul Natálčin starší bratr Michal. Znala jsem ho spíše od vidění. Něco mi ale říkalo, že to není dobrý člověk. Na Natálii kvůli něčemu řval a nadával jí. Označil ji dokonce za tatínkova mazánka.

Mohlo by Vás zajímat:

Táňa (26): V noci jsem u máminy kamarádky cítila kouř. Až později jsem se dozvěděla, co se tam stalo

Řekla mi, že za ní v nejtěžších chvílích chodí táta

Naty je citlivější než většina lidí. Takže to, jak nad ní Michal stál a křičel na ni, jí nedělalo vůbec dobře. Nestyděl si vzít do své nevymáchané pusy ani zesnulého otce. ,,Táta, ten budižkničemu. Podívej se, co z tebe vychoval. Nicku, nulu. Úplně zbytečnou bytost,“ nadával Natálce, pak se na patě otočil a vztekle odkráčel.

Kamarádka klečela na zemi a vzlykala. Snažila jsem se ji utěšit. Ona mě ale požádala, abych odešla. Bylo mi jí líto. Bady se nicméně nechtěl z jejího pokoje hnout. Stál v rohu a vrčel na postel.

Když jsem ho chtěla odtáhnout, zdálo se, že mě vůbec nevnímá. Byl jako v transu. ,,Co mu je?“ pronesla jsem bezradně. ,,Myslím si, že vrčí na taťku,“ odpověděla Naty. ,,Jak to myslíš? Vždyť zemřel,“ ujelo mi. ,,Právě. Pokaždé, když je mi úzko nebo jsem v depresi, táta přijde a sedne si mi na postel. Přesně tak, jak to dělával, když byl naživu,“ vysvětlila mi.

Mohlo by Vás zajímat:

Nina (32): Víme, že je tu děda s námi. Prozradil nám to jeho milovaný doutník

Nakonec jsem tomu sama uvěřila

Čapla jsem psa a odtáhla ho k sobě. ,,Mrtvý táta na tvé posteli. Určitě,“ pronesla jsem ironicky. Za pár dní jsem to hodila za hlavu. Jedno odpoledne jsem našla Naty, jak zoufale brečí v pokoji, protože ji vyhodili z práce. Bady si zase sedl do rohu a úzkostně kňučel.

,,Je tu táta?“ zeptal jsem se. Kamarádka jen kývla. Tentokrát byla v pokoji cítit nějaká zvláštní energie. Do toho chování mého psa. Vše nasvědčovalo tomu, že za kamarádkou její zesnulý otec skutečně chodí. Svůj postoj jsem přehodnotila. Vlastně je dobré vědět, že smrtí život nekončí. Budeme dokonce možná mocnější a schopnější někomu pomoci.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (23): Vždy jsem věřila v nadpřirozené síly. Nedávný zážitek ale předčil i mé nejdivočejší představy

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.