Adriana (32): Matčina vidina mi zachránila život. Nebýt jí, byla bych dnes mrtvá

Moje maminka mi vždycky tvrdila, že má věštecké sny. Jako dítě jsem jí to věřila, jako dospělá už nikoliv. Považovala jsem to jen za pohádky, kterými mě krmí. Když jeden čas měla stále se opakující věštecký sen a nabádala mě, abych tomu věřila, váhala jsem. Nakonec se důvěra v její schopnosti vyplatila. Zachránila totiž mě i mému synovi život.

Mohlo by Vás zajímat:

Věra (45): Vidina nelhala. Syn díky ní odhalil hrůzné okolnosti exmanželovy smrti

Mamka měla věštecké sny

Maminka mi mockrát vyprávěla o svých snech. Nebyly pro ni pouhými sny, ale varováními či ukazateli správné životní cesty. Když mi bylo asi osm let, přišlo období, kdy se jí zdál pořád jeden sen. Byl o tom, že jdu přes přechod, nerozhlédnu se a srazí mě auto. Den po dni byl sen barvitější.

Maminka z toho byla špatná a před každým odchodem z domu mě upozorňovala, abych se na přechodu vždy pořádně rozhlédla. A pak přišel ten osudný den. Spěchala jsem na školní autobus. Zbývalo mi pár minut na to, abych ho stihla. Když mě čekala poslední křižovatka, chtěla jsem do ní bezmyšlenkovitě vlétnout a autobus doběhnout.

Pak se mi v hlavě ozval matčin hlas: „Pořádně se rozhlédni..." A já to málem neudělala. Nakonec zafungoval jakýsi pud sebezáchovy a já se podívala napravo. Zahlédla jsem rychle jedoucí auto, pod které bych skočila. A bylo by na místě po mně. Díky matce jsem se ale rozhlédla a zachránila si život. Když jsem přišla odpoledne domů, mamka přesně věděla, co se stalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (40): Děti tvrdily, že mají v pokoji zlého psa. Nevěřila jsem jim, dokud nenamalovaly ty obrázky

Matka měla sen o mém synovi

„Ještě že jsi mě poslechla. Jinak by tě auto srazilo a víš, co by se stalo," objala mě s pláčem. Nechápala jsem tehdy, jak to věděla, když jsem jí nic neřekla. Byla to ta její schopnost vidět budoucnost. V dospělosti mi s tím ale lezla na nervy. Velmi často mi volala, že o mě měla nějaký sen. A dávala mi rady, jak změnit budoucnost.

Nejvíc mě tím obtěžovala v době, kdy už byl na světě můj syn Marko (7). Měsíc před jeho sedmými narozeninami mi volala celá rozrušená. „Teď mě dobře poslouchej," spustila do telefonu. „Čeká vás cesta autem a ty musíš Marka za každou cenu připoutat. I kdyby sis myslela, že to nemá cenu. Prostě to udělej, rozumíš?" naléhala máma.

„Jasně, mami, neboj se pořád," uklidňovala jsem ji. Přešlo několik dní. Vyzvedla jsem syna ze školy a jeli jsme nakoupit. Cestou z obchodu, který máme od domova pár kilometrů, Marka napadlo, jestli by nemohl jet bez pásu. Bolelo ho břicho a nechtěl, aby ho pás škrtil. Škemral a prosil, až jsem málem řekla ano. Šlo o dva kilometry po staré cestě.

Mohlo by Vás zajímat:

Olda (53): Až uvidíš bílou srnu, bude to znamenat můj konec, řekl táta. A měl pravdu

Matčina vidina mě a synovi zachránila život

Sedla jsem za volant a také se nepřipoutala. Nastartovala jsem a chtěla se rozjet. Ani nevím proč, ale zavřela jsem oči a uviděla matku. „Musíš Marka za každou cenu připoutat. Ať se děje, co se děje," vrátila se mi její prosebná slova. V mžiku jsem otevřela oči, vystoupila a šla syna připoutat. „Bude to tak bezpečnější, ten kousek to vydržíš," řekla jsem mu a zaklapla pás.

Rozjeli jsme a zhruba po kilometru nás smetlo auto, které jelo vysokou rychlostí. Nebýt toho, že jsme byli připoutaní, s největší pravděpodobností bychom oba zemřeli. Právě pásy nám zachránily život. Když jsem se z toho oklepala, došlo mi, že matčina prosba už musela být něčím opodstatněná. Skutečně musela dopředu vidět, co se stane. Dnes každou její prosbu, ať na sebe dáváme pozor, beru víc než vážně. Omluvila jsem se jí za nedůvěru, kterou jsem vůči jejím vidinám měla. Nebýt těch vizí, dnes jsem mrtvá.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Libuše (40): Byla jsem skeptická k výkladu budoucnosti. Změnila jsem názor, když se všechno vyplnilo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.