Karolíně obě děti tvrdily, že se jejich pokojem v noci potlouká zlý černý pes. Nevěřila jim, ona totiž žádného neviděla. Až žena, která se zabývá černou magií, jí prozradila to, co slyšet nechtěla.
Když náš malý syn odrostl a začal mluvit, pořád opakoval, že má v pokoji velkého zlého psa. Nepřikládala jsem tomu žádnou váhu. Dětská fantazie nezná mezí. Roky jsme s jeho strachem bojovali. Když se narodila dcera, ukázalo se, že nejde jen o jeho výmysly.
Malý syn tvrdil, že má v pokoji zlého psa
Míšovi byl rok a půl, když se začal v noci budit s pláčem. Ukazoval vedle postýlky. ,,Velký zlý pes,“ vzlykal. ,,Žádný pes tu není. To se ti jen něco zdálo,“ utěšovala jsem ho. Bohužel jeho vidina byla tak živá, že se uklidnil, až když jsem ho vzala k nám do ložnice. Toto se opakovalo večer co večer. Uprostřed noci se syn vzbudil a plakal, že se toho psa bojí.
Když mu bylo dva a půl a začal víc mluvit, tvrdil, že pes vždycky zničehonic zavyje a zavrčí. Vždycky ho vzbudil kolem půlnoci. Bylo to velmi náročné období, protože se Míšovi nedalo vysvětlit, že žádné zvíře v pokoji není.
Další téměř rok chodil spát k nám. Já ani manžel už jsme neměli sílu mu vzdorovat. Doufali jsme, že z toho Míša prostě vyroste. Po čase se mu narodila sestřička Jana. I ona ze začátku spala ve stejném pokoji. S příchodem její roku začalo totéž, co u Míši. Hysterické záchvaty, že má v pokoji psa, který ji chce kousnout.
Povolali jsme expertku na černou magii
,,Když ho chci pohladit, tak vrčí,“ svěřila se. ,,Žádný pes v tom pokoji není. To bychom přece s tátou věděli,“ ztrácela jsem hlavu. ,,Mami, musíš nám věřit,“ žadonila. ,,Jak? My žádného psa nevidíme. Jak mohu věřit něčemu, co nevidím?“ snažila jsem se jí to vysvětlit. Míša jí v jejích povídačkách podporoval.
Jednoho dne napadlo manžela, aby děti toho psa nezávisle na sobě namalovaly. Jaký šok jsme zažili, když nám ukázaly obrázky téhož psa, asi popisovat nemusím. Vyceněné zuby, temné černé oči. ,,To už přeci není náhoda,“ vzdechla jsem. Svěřila jsem se jedné známé. Ta měla ve svém okolí osobu, která se zabývala černou magií.
Spojila jsem se s tou ženou. Když přišla k nám domů, už ve dveřích se zarazila. ,,Je tu něco zlého,“ konstatovala a prošla celý byt. Když vstoupila do dětského pokoje, zůstala stát jako socha. ,,Zde je ohnisko toho zlého. Je tu velký černý pes,“ řekla a otočila se se strachem v očích ke mně. ,,Tedy lépe řečeno, jeho duše. Musíme ho odsud dostat,“ naléhala a pokoj opatrně prošla.
Po vysvěcení bytu pes zmizel
Její síla na to nestačila. Nakonec jsme sehnali kněze, který celý byt vysvětil. Jako blázni jsme prováděli i nějaké rituály na zbavení zlé síly, která byla údajně všude ve stěnách. Trvalo to několik měsíců. Na důkaz toho, že se to povedlo, jsme jeden večer nechali děti spát v jejich pokoji. Celou noc jsem seděla jako na trní v posteli. Čekala jsem, kdy je uslyším plakat.
Ale byl klid. Děti spaly celou noc. Hned ráno jsem se jich ptala na toho psa. ,,Je pryč, mami. Konečně,“ radovaly se. Lituji, že jsem jim nevěřila. Nevím, jak by to dopadlo, kdybych je nutila v tom pokoji dál spát.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.