Adriana (45): Synové tajně pařili na počítačích celé noci a manžel v tom jel s nimi. Musela jsem nastolit tvrdá opatření

Mít doma dva puberťáky je někdy vážně na palici. Moji synové Lukáš (13) a Ondřej (11) jsou navíc počítačoví maniaci. Sotva přijdou ze školy, usedají za počítače a klidně až do večera paří. Já bych ale byla ráda, aby se věnovali i jiným činnostem.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (33): Jsem z manžela na nervy. Je závislý, pořád hraje hry na mobilu, počítači a televizi

Synové často hrají počítačové hry

Kluci jsou sice hodní, ale závislí na počítačích. Když manžel Václav (47) kupoval Lukášovi v deseti letech počítač, souhlasila jsem. Nebylo od věci, aby na něm uměl pracovat a šel s dnešní uspěchanou dobou. Ze začátku se to jevilo jako skvělý nápad. Psal si na něm referáty, dohledával potřebná data.

Během roka na něm ale začal hrát hry. Ani to se nejdřív nejevilo jako problém. Co je na tom, že si dvě hodiny denně zahraje, říkala jsem si. Václav to také schvaloval. Druhý syn nemohl být pozadu, takže i on před rokem dostal vlastní počítač. U něj byl průběh téměř stejný. Ten krám využíval jen pro potřeby školy.

Až když Lukáš objevil on-line strategické hry, začalo být doma dusno. Kolikrát přišel ze školy, hodil tašku do kouta a usedal k počítači. Tam seděl s červenýma očima až do večera. Když jsem se ho ptala, jak se měl, nebo co je nového, bylo mu na obtíž mi odpovědět. To mi postupně docházelo, s čím bojujeme.

Mohlo by Vás zajímat:

Bětka (31): Táta mi koupil k Vánocům nový počítač. Manžel si teď připadá neschopný

Dovolila jsem jim pařit na počítači dvě hodiny denně

Hledala jsem oporu u manžela. „Myslím, že Lukyn na tom počítači hraje zbytečně moc. Skoro se mnou nemluví a má hlavu nalepenou na monitoru," postěžovala jsem si. „To je normální. Jen ho nech," hodil to manžel za hlavu. Zůstala jsem na to tedy sama.

A pak začal být stejný i Ondra. V té hře totiž hráli společně, ale vlastně proti sobě. Z pokojů se ozývaly různé výkřiky. To bylo samé: „Uhni, kámo! Sestřelím tě! Na, tu máš!" Oba se mnou zcela přestali mluvit. Václav je zase pořád pryč, takže na nastolení pořádku jsem zůstala vážně sama.

Rozhodla jsem se, že jejich hraní dám nějaký řád. Oba jsem si posadila ke stolu a spustila. „Od teď bude mít to vaše hraní řád. Budete hrát maximálně dvě hodiny denně," rozkázala jsem. Kluci se na mě hned utrhli. „Mami, to ale nemůžeš. Nás to baví," fňukali. „Je mi to líto, ale trávíte u toho zbytečně moc času a mě se to nelíbí," stála jsem si za svým.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (42): Manžel se mi snažil opravit počítač. Viděl přitom něco, co neměl

Muselo přijít tvrdé opatření

„Fakt skvělý," procedil ironicky Lukáš. Kupodivu poslechli hned na první dobrou. Hráli dvě hodiny po škole a pak šli ven nebo mi doma pomáhali. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem to tak skvěle zvládla. A hlavně, že jsem doma autorita, která se poslouchá. Byl to ale klam. Ukázalo se, že kluci hrají v noci. Chvíli mi trvalo, než jsem na to přišla.

Prozradili se sami svýma nevyspalýma očima. Původně jsem si myslela, že jsou nemocní, ale Ondra se nakonec přiznal. A navíc se jim začal horšit prospěch. Takže muselo dojít na další řešení. Jeden počítač jsem úplně zabavila a druhý dala do obýváku. Ten slouží pouze k učebním potřebám. Všichni tři kluci se na mě zlobí. Václav mě nařknul, že dělám z komára velblouda. Ono se totiž ukázalo, že občas v noci hraje s nimi. To je tak, když jste doma mezi samými chlapy...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Děti tráví stále více času u počítačových her. Koučka radí, v čem tkví největší úskalí a jak dlouho nechat děti hrát

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.