Vlaďka je hrdá babička. Má nádherného vnuka, kterého dostává každý týden na hlídání. I když s ním tráví čas ráda, něco jí na tomto uspořádání přeci jen vadí.
Jsem opravdu šťastná babička. Miluju děti a moc jsem se na vnoučata těšila. Věděla jsem, že syn Pavel (27) má děti taky rád a jednou určitě bude mít rodinu. Ve svém předpokladu jsem se nespletla. Před rokem nám Pavel s přítelkyní Lindou (27) oznámili, že čekají přírůstek do rodiny.
Linda začala brzy chodit do práce
Moc jsem se těšila na hlídání. Už jsem v důchodu a času mám dost, tak jsem doufala, že mi budou vnuka čas od času půjčovat. Netušila jsem ale, že u mě bude pečený vařený.
Lindu jsem měla vždycky ráda, přišla mi jako sympatická žena. Ale to, co dělá jako matka, mi úplně nevoní. Místo toho, aby zůstala tři roky na mateřské, jak je u nás zvykem, nastoupila půl roku po porodu do práce.
Vnuka hlídám každý týden
Nevím, co za jejím rozhodnutím stálo, jestli by z jednoho platu nevyšli nebo sobecky myslí na kariéru, ale když mi mladí oznámili, že se Linda vrátila na poloviční úvazek do práce, nebylo mi to úplně po chuti. Vždyť vnuk je právě v tom období, kdy matku potřebuje nejvíc. Jak jen mohla dopustit, že je pro ni práce přednější než vlastní dítě?
Při otázkách, kdo se o vnuka postará, zaznělo i moje jméno. „Myslíš, že bys nám jednou možná dvakrát týdně Tomíka pohlídala?“ zeptal se mě Pavel. Samozřejmě jsem souhlasila, nemohla jsem jim to odříct. Takže Tomíka jeden den v týdnu hlídám já, druhý den Lindina máma a třetí den má Tomíka na starosti Pavel. Všechno se přizpůsobilo tomu, aby mohla Linda chodit do práce.
Snacha je špatná máma
Toto uspořádání se mi nelíbí. Přestože jsem s ním na začátku souhlasila, myslím si, že se to mělo udělat jinak. Linda není dobrá máma. Kdyby byla, tak neopouští tak často svoje dítě. Měla by práce nechat a starat se o vnuka. Jestli toho není schopná, tak vůbec nechápu, proč si nějaké dítě pořizovala.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.