Agáta netušila, co se honilo v hlavě její starší sestře Míše. Ta si jednoho dne vzala život, a to přímo u Agáty na zahradě. Těsně po její smrti se jí ale Míša doma zjevovala. Agáta chtěla sestře pomoci. Jak to udělala?
Ve svém věku bych se měla radovat ze života a užívat si. Místo toho řeším, jak pomoci dušičce mé sestry, která se nedokáže odpojit z našeho světa.
Nešťastná sestra
Sestra Míša (34) po mém narození žila v mém stínu. Jako starší dítě zůstala tak trochu v ústraní. Rodiče se z nějakého neznámého důvodu zaměřili jen na mě. Sestra to neměla za zlé mně, ale rodičům. Náš vztah byl naopak pevný a láskyplný. I tak jsem z ní cítila, jak je uvnitř nešťastná. Celkově se jí moc nedařilo. I když se dobře učila, maturitu udělala na druhý pokus.
Trvalo jí roky, než našla slušnou práci. Na muže měla vyloženě smůlu. Buď to byl nějaký opilec, nebo jen někdo, kdo ji využíval. Zoufala si, protože neuměla pojmenovat chyby, kterých se neustále dopouštěla. Já jsem byla školní premiant, i práci jsem si našla hned napoprvé. O muže jsem nouzi neměla, s nadsázkou řečeno, mohla jsem si vybírat.
Nakonec mé srdci patří Filipovi (31), se kterým už máme ročního syna Adámka. Když u nás jednoho dne Míša zazvonila, že ji její tehdejší přítel zmlátil, vzala jsem ji bez váhání k sobě. Potřebovala se dát dohromady. Velmi jí chyběla láska a uznání.
Vzala si život
Míša měla ale pořád pocit, že je nám na obtíž. Nebyla to pravda. Mě její přítomnost těšila a Filip ji měl vždycky rád. Netuším, co se jí honilo v hlavě, ale jedno páteční odpoledne si vzala život. Zvolila i poměrně zvláštní způsob. Na naší zahradě se oběsila. Pohled na její bezvládné tělo, visící ze stromu, snad nikdy nezapomenu.
Utěšovala jsem se, že jí je tak možná lépe. Možná trpěla víc, než si kdokoliv z rodiny mohl představit. Nebylo lehké její skutek přijmout a jen tak žít dál. Filip říkal, že ať udělám cokoliv, už to nic nezmění. Tak jsem se tím řídila. Jenže u nás doma se začaly dít divné věci. V každém rohu našeho domu, jsem začala Míšu vídat.
Jen stála a dívala se. To mě velmi děsilo. Prostě se jen dívala. Přemísťovala se velmi rychle. Kam jsem šla, tam jsem ji viděla. Otázkou bylo, zdali jsem ji vážně viděla, nebo si ji moje podvědomí vynutilo či vymyslelo. Chyběla mi. Když jsem měla pocit, že už to prostě nezvládnu, obrátila jsem se na ženu, která se zabývá hypnotickou regresí. Zajímalo mě, proč se stále vrací.
Tajemství ji stálo život
S pomocí mého minulého života jsem se s Míšou spojila. Ukázalo se, že se mi vrací z toho důvodu, že mi nikdy neřekla, jak moc mě jako sestru miluje. Trápilo ji i po smrti, že mi nestihla říct, jak je na mě pyšná. Měla potřebu mi také dát najevo, že to, že se na ni rodiče vykašlali, není moje vina, ale jejich rozhodnutí. Byl to vskutku silný zážitek.
Nepovedlo se to napoprvé, takže jsem pokračovala v dalších sezeních. Při jednom z nich jsem se dozvěděla, že sestra kdysi potratila. Proto se tak uzavřela a měla duševní problémy. Mrzí mě, že se nesvěřila v době, kdy žila, mohly jsme se s tím poprat spolu. Pak přišla už jen jednou. Aby se rozloučila. Podívala se na mě, zamávala mi a zmizela už navždy.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.