Ladislava (40): Dcera přišla o milovanou kočku. Tvrdí ale, že stále žije

Naše dcera Nina (9) si od pátých narozenin nepřála nic jiného než kočku. Vydržela jsem odolávat čtyři roky.

Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (22): Mám panickou hrůzu z koček. Po jedné magické úplňkové noci se vše změnilo

Zvláštní kočka

Ten den, kdy jsme jí s manželem dali malé kotě, byla Nina šťastná. Mnohem víc, než když dostala vytouženou panenku. Bylo to skutečné štěstí. Pohled do těch dětských, rozzářených očí mě hladil po duši. Nina byla vůči koťátku velmi svědomitá. Pečovala o něj od první chvíle. Pojmenovala ho Makája. Já žila v tom, že kočky na jméno neslyší, ale tato na něj skutečně reagovala.

Mezi dcerou a Makájou vzniklo silné pouto. Když byla Nina ve škole, Makája seděla celý den u okna a čekala, až ji uvidí přicházet domů. Dcera se vracela vždycky ve stejný čas, podle mě to kočka věděla, a tak když padla druhá hodina odpoledne, už ji vyhlížela. Jakmile stála dcera v chodbě, kočka k ní běžela a radostně ji vítala, skoro jako pes.

Musím dodat, že jsem dlouho přemlouvala sama sebe, abych domů kočku povolila. Jenže Makája ani nic neničila, takže jsem ji vlastně měla ráda.

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (51): Zemřela mi matka, která mi dala zvláštní květinu. Na moje padesáté narozeniny se s květinou stalo něco zvláštního

Vběhla pod auto

Když byla Nina nemocná, kočka u ní ležela. Podle toho, co zrovna dceru trápilo, si k danému místu lehla nebo je olizovala. Nikdy jsem nic takového neviděla. Nina mi děkovala pokaždé, když jsem Makáju pohladila. „Mami, ona tě má také ráda. Děkuju, že jsi mi ji dovolila,“ říkávala.

Já jsem pracovala z domova, takže jsem měla přehled o tom, jak se kočka v době nepřítomnosti dcery chová. Ten osudný den byla velmi neklidná už od odchodu dcery. Nevydržela chvíli sedět na místě. Vždy šla k oknu a pak nervózně odkráčela ke dveřím a zase zpět. To nikdy nedělala. Když byly dvě hodiny a dcera nikde, začala hlasitě mňoukat.

Já jsem zbystřila, protože mě to donutilo, abych se podívala na hodiny. Rozhodla jsem se, že půjdu dceři naproti k autobusové zastávce, protože už měla být dávno doma. Makája mi ale proklouzla mezi dveřmi a vyběhla na ulici. Krátkou chvíli šla se mnou, ale pak se zbrkle rozeběhla k silnici a skočila pod jedoucí auto. Když přejelo, Makája už jenom nehybně ležela na zemi.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (39): Otec přes deset let nežije. Poprvé od jeho smrti se mi zjevil a měl k tomu důvod

Dcera mluvila na mrtvou kočku

Zrovna přijel autobus, ze kterého vyšla Nina. Běžela ke mně a už z dálky volala, že jí jeden autobus ujel. Viděla můj smutný pohled. Obě jsme se sklonily nad Makáju. Byla mrtvá. Nina brečela jako snad ještě nikdy. Společně jsme ji zakopaly u nás na zahradě. Nina byla jak tělo bez duše. Šla a zavřela se u sebe v pokoji.

Prosila mě, že chce být sama. Já to respektovala. Vylezla až ráno a měla dobrou náladu. V ruce držela polštářek tak, jako kdyby na něm něco nesla. Pak promluvila na Makáju. Pohladila jsem ji po vlasech a řekla jsem: „To přebolí, neboj se, mrzí mě to.“ Nina se na mě podívala a řekla: „Makája se vrátila. Sedí tady na polštářku.“ Trochu mě tím vyděsila.

Trvalo to celé týdny, než jsem zasáhla. Nina mluvila na kočku, která tam už nebyla, nalévala jí mlíčko, které ale skutečně mizelo. Pomocí foťáku jsem chtěla dceři dokázat, že kočka nežije. Nestačila jsem se divit, když jsem se pak podívala na výsledné fotky polštáře. Byl na něm vidět obrys kočky. Spojení těch dvou stále trvá.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (61): Manžel za mnou chodil i po smrti. Musela jsem jeho duši požádat, aby už se nevracela

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.