Alena (22): Tři dny po matčině smrti se mi u okna zjevila bílá holubice. Myslím si, že to byla máma

Moje mamka před časem zesnula. Její odchod byl nečekaný a smutný. Tři dny po její smrti mi v noci na okno usedla bílá holubice. Při pohledu do jejích očí jsem si uvědomila, že je to možná mamka. I když jsem pro některé možná bláznem, já tomu věřím.

Mohlo by Vás zajímat:

Karin (26): Po smrti maminky jsem propadla depresím, ale ona to tak nenechala

Maminka zemřela na leukemii

V životě by mě nenapadlo, za jakých okolností maminka zemře. Celý život se o sebe starala. Dbala na zdravou výživu. Vždycky hodně sportovala. Nepila alkohol ani nekouřila. Byla jako světice. I přesto všechno onemocněla agresivní formou leukemie. Když začala bezdůvodně hubnout a byla často unavená, zašla si k lékaři.

Tam se dozvěděla drsnou zprávu. Po kolečku vyšetření jí lékař sdělil neúprosnou diagnózu: „Trpíte agresivní formou leukemie." Ani jedna z nás nevěděla, co se bude dít. Mamka okamžitě podstoupila léčbu, která ale nezabrala. Krevní destičky, které byly mamce podávány, tělo nepřijímalo. Dále chřadla a já se bála toho nejhoršího.

Mamka byla unavená už jen z toho, že je. Ležela odevzdaně v posteli a nebyla ničeho schopna. Její stav se rapidně zhoršoval. Musela být uvedena do umělého spánku. Pomalu jsme si nestihly nic říct, jak šly věci rychle. Dva dny po uvedení do umělého spánku maminka zemřela. Svůj boj se zákeřnou nemocí prohrála. Byl to ten nejčernější den v mém životě.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (21): Myslela jsem, že se mamka po smrti zapomněla rozloučit. Ona ale jen čekala na pravou chvíli

Po maminčině pohřbu mi na okno usedla bílá holubice

Nedokázala jsem pochopit, jak to šlo všechno tak rychle. Dva měsíce zpět byla ještě veselá, pracovala na své zahrádce a měla se čile k světu. Věděla jsem, že nemá smysl truchlit. Uklidňovala jsem se tím, že už ji nic nebolí a že je určitě tam, kde jí je konečně dobře. Pohřeb byl pro mě velmi náročný, protože umřela příliš mladá.

Tři dny po pohřbu jsem šla do jejího bytu zalít květiny. A hlavně se někam zašít. Bylo mi velmi úzko a smutno. Ulehla jsem do její postele a se slzami v očích vzpomínala. Mohla jsem tam ležet nehnutě dvě hodiny. Pak jsem uslyšela klování zobákem na okno. Zvedla jsem hlavu k oknu, kde seděla bílá holubice.

Dál jsem ale ležela a vzpomínala na maminku. Holubice byla neodbytná a pořád klovala na okno. „Co chceš?" pronesla jsem naštvaně. Vstala jsem a otevřela okno. Holubice udělala dva kroky blíž ke mně. „Ty jsi ale krásná," pronesla jsem a natáhla k ní ruku. Podívala jsem se jí do očí a zahlédla v nich něco známého.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (20): Nebýt tajemného hlasu v mé hlavě, mamka by dnes nežila

Myslím, že ta holubice byla moje maminka

Barva jejích hnědých očí mi připomínala ty matčiny. Holubice byla velmi přítulná. Rozevřela jsem dlaň a ona na ni usedla. Hlavičkou se mi třela o ruku a já ji začala hladit. Sedla jsem si s ní na postel. Zcela přirozeně jsem k ní promlouvala: „Copak po mě chceš?" Holubice pohlédla na noční stolek, kde stála moje fotografie s maminkou.

Nahlas už jsem neřekla nic, ale uvnitř jsem cítila, že ta holubice není jen tak obyčejná. Lehla jsem si na postel a pořád se jí dívala do oči. Usnula jsem až k ránu. Vzbudil mě třepot křídel. Holubice seděla na parapetě a chystala se odletět. Naposledy se na mě významně podívala, pokývala hlavou a odletěla. Komukoliv to řeknu, nikdo mi nevěří, že by to mohla být maminka. Ale já jsem o tom přesvědčena.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (29): Vrátili jsme se do domu, kde mi zemřela nevlastní mamka. Čekalo nás tam milé překvapení

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.