Alžběta (27): Květina od babičky přestala kvést po její smrti. Vše se změnilo, když se mi narodila dcera

Babička mi k patnáctým narozeninám darovala květinu. Má takový složitý název, takže se přiznám, že vám ho teď nedokážu říct. Nicméně rozkvétala průběžně po celý rok. A někdy i v zimě. Když babička zemřela, květina roky žádný květ neurodila. První větší květ přišel s narozením mé dcery. Myslím, že to symbolizuje babičku a její přítomnost.

Mohlo by Vás zajímat:

Hedvika (21): Babička měla v domě zlého ducha. Šokovalo mě zjištění, kdo by to mohl být

Babička mi k 15. narozeninám darovala květinu

Babička usoudila, že v patnácti letech už bych měla mít jistou dávku zodpovědnosti. Proto mi darovala květinu. „Musíš se o ni hezky starat. Zalévat ji a mluvit na ni. Ona se ti za to odmění krásnými květy," řekla tehdy babička. Nebyla jsem nevděčná, ale nepřišlo mi to jako nějaký ultra skvělý dárek.

Když však květina urodila svůj první květ, mohla jsem na něm oči nechat. Byl tmavě fialový s velmi zvláštními malými kvítky. Nikdy v životě jsem nic takového neviděla. Začala jsem se těšit na každý květ, který měl přijít. Nikdy nebylo dopředu poznat, jakou bude mít barvu. Občas jsem babičku nachytala, jak s květinou vážně mluví.

Tak moc mě to zaujalo, že jsem s tím také začala. Jen tak jsem nad ní stála a promlouvala k ní jako k člověku. Květina toho moc nepotřebovala. Stačilo jí dolévat vodu jednou za 14 dní a trochu denního světla. Spíše jsem měla pocit, že k tomu, aby měla tak krásné květy, potřebovala babičku. Vždycky, když babička přišla, květině se během krátké chvíle rozevřel květ.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (57): Babička mi před smrtí darovala andělský medailon, stal se spásou naší rodiny

Po smrti babičky květina přestala kvést

Tak to šlo několik dlouhých let. Až do chvíle, než babička zestárla a jednoho dne nás opustila. Květina se stala mojí vrbou. Najednou jí přestaly růst poupátka, tudíž nebyly žádné květy. Stonek květiny žil dál, ale bez poupátek. I když by to pro někoho mohla být jen obyčejná květina, pro mě znamenala hodně.

Přestože nerodila, neměla jsem to srdce ji vyhodit. Žila tak napůl. Pečlivě jsem ji zalévala a promlouvala k ní. S vědomím, že se třeba jednoho dne vzpamatuje a já znovu spatřím krásný květ. To se ale nedělo několik let. Během toho času jsem se dvakrát stěhovala. Květina šla pokaždé se mnou.

Usadili jsme se s manželem v malém domečku na vesnici. Otěhotněla jsem a žila si svůj život. Po babičce mi zůstaly jen vzpomínky a uvadající květina. V den porodu jsem si tolik přála, aby byla babička naživu a mohla vidět své pravnouče. Po návratu z porodnice jsem dceru Josefínu uložila do pokoje, kde byla ta květina.

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (25): Babička mi pořád říkala, že za ní někdo chodí. Kdo, to jsem zjistila až při poslední návštěvě

Po narození dcery se květina znovu obsypala květy

Pár dní po návratu domů jsem si všimla, že květina má opět poupátko. A to rozkvetlo hned záhy. Květ byl tmavě rudý a nebývale veliký. Dcera na něm mohla oči nechat. Já v tom viděla jasnou symboliku. Babičku! Pomocí té tajemné květiny se přišla podívat na moji dceru. A červená byla babiččina neoblíbenější barva.

Od té chvíle už se zase radujeme z nových pestrobarevných květů. A já vím, že je babička pořád s námi. Když ke květině promlouvám, cítím, že moje slova putují i někam dál. Babička tehdy moc dobře věděla, proč mi tu květinu dává. Není to totiž obyčejná rostlina...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (20): Naše tajné místo mi prozradilo, že milovaná babička nade mnou bdí i po smrti

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.