Hedvika (21): Babička měla v domě zlého ducha. Šokovalo mě zjištění, kdo by to mohl být

Když jsme jeli k babičce Apoleně do jejího starého domu, vždy mě svíral zvláštní pocit. Bylo to, jako kdyby se v domě nacházel ještě někdo další. Babička měla roky stejný pocit. Aby byla klidnější, měla všude na zdech obrazy svatých a kříže.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdislava (62): V domě po tchánovi straší. Až když jsem našla jeho deník, zjistila jsem proč

V babiččině domě přebýval podivný stín

I když jsem babičku měla moc ráda, od jisté doby mi vadil dům, ve kterém bydlela. Byl veliký, studený a žilo v něm něco mrazivého. Vždycky, když jsem vstoupila do chodby, okamžitě na mě padl temný stín. A ten se mnou byl po celou dobu mé návštěvy. Kamkoliv jsem šla, vydal se se mnou. Někdy jsem cítila jeho chlad přímo za zády. Dlouho jsem nikomu nic neřekla.

Až při jedné návštěvě se mě babička zeptala. „Co je s tebou? Chováš se divně," špitla tak, aby to nikdo neslyšel. Váhala jsem, zdali to mám babičce říct. Vzhledem k tomu, že jsem k ní měla vždycky důvěru, tak jsem se jí svěřila. „Babi, mám pocit, že tu někdo s tebou žije," odpověděla jsem a doufala, že se mi nevysměje.

„Já o něm vím. Nevím sice, kdo to je, ale cítím ho také," pověděla mi a já se cítila o něco lépe. Slíbily jsme si, že to nikomu neřekneme. Babička mi dala jeden menší křížek. „Když u mě budeš, měj ho raději vždycky na krku. Zjistila jsem totiž, že se ho bojí," navlékla mi přes hlavu malou relikvii. Bylo pravdou, že se mi od té chvíle ta věc vyhýbala.

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (38): Výlet na horskou chatu se nám vymstil, děti v noci ohrožovala tajemná postava

V noci jsem začala plivat krev

Několik let stačilo mít na krku křížek a já měla u babičky klid. Věci se změnily, když babička zemřela. Jako kdyby dům ztratil ochranu. Stín najednou dostal jasnější tvář. Nenechal mě v noci spát a přes den jsem ho měla pořád v patách. Začala jsem ten dům úplně nesnášet. A to tak moc, že jsem tátu prosila, aby mě tam nenutil jezdit.

Slíbil, že když s ním vymaluji jednu místnost, příště už jet nemusím. Plácli jsme si na to a mě čekal poslední víkend v tom prokletém domě. Taťkovi jsem pomohla, jak žádal. Večer jsem ulehla do babiččiny postele, protože šlo o poslední noc v domě. A já chtěla na ni zavzpomínat. Křížek jsem si vložila do ruky a pevně ho stiskla.

V noci mě probudil ohromný tlak na hrudi. Nemohla jsem popadnout dech. Z ničeho nic jsem začala plivat krev. Nemohla jsem ani pořádně zakřičet. V hlavě mi běžela myšlenka, že je to můj konec. Tátu prý vzbudil divný pocit a šel se na mě podívat. Našel mě v dezolátním stavu a celou od krve. Odvezl mě do nemocnice, kde jsem se podrobila několika vyšetřením. Lékaři ale žádnou nemoc nebo úraz neobjevili.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (25): Moje sestra žije v domě, kde podle všeho straší, co mě překvapilo ještě víc, je, že jí to nevadí

Duch s námi neměl dobré úmysly

Já ale moc dobře vím, kdo to byl a o co se pokoušel. Byl to ten stín, nebo možná bude lepší říkat duch. Dovolil si na mě, neboť jsem patrně ve spánku upustila křížek. Tátu to tak moc vyděsilo, že se nakonec rozhodl dům prodat. Když ho vyklízel, našel babiččin deník. Do něj se svěřovala s tím, co se v domě dělo po smrti dědy .

Stovky řádků o tom, jak v noci někdo chodí po schodech, nebo jak z neznámého důvodu nemůže dýchat. Nejvíce mě vyděsila informace o tom, že si myslí, že je to právě děda. Nedává to smysl, proč by se nám snažil děda ublížit. Jsem ráda, že už do toho domu nemusíme. A ani nehodlám pátrat po tom, čí duch to byl. Nejraději bych to vymazala z paměti.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslav (62): V noci jsem vezl neznámou ženu na hřbitov, zbyl po ní jen podivný prsten

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.