Anastázie (26): Rodiče věří na duchy, celé dětství mě tahali po seancích a kartářkách. Ale já jim to nežrala

Se svými rodiči mám spoustu nevyřešených problémů, které se táhnou od doby, kdy jsem byla malá holka. Místo toho, aby konečně dostali rozum, tak je opak pravdou. Zdá se mi, že čím jsou starší, tím víc se prohlubuje jejich posedlost nadpřirozenem.

Mohlo by Vás zajímat:

Judita (35): Po smrti podivné sousedky se mi v noci začaly dělat modřiny. Musela jsem se odstěhovat pryč

Začalo to úmrtím babičky

Všechno to začalo, když jsem byla malá holka, mohlo mi být tak šest let. Tehdy umřela babička. Pro mámu to byla velká rána, ještě teď si pamatuji, jak strašně plakala. Po nějakém čase začala mamka říkat, že se jí babička zjevuje ve snech a navádí ji k tomu, co má dělat.

Měla jsem ji za blázna, ale táta jí věřil. Najednou se z mamky stala osoba, která vyhledává strašidelná místa, chodí ke kartářce a věří na horoskopy. Bylo to příšerné, ve škole se mi kvůli tomu začali smát. „Máš pošahanou mámu, tak to musíš být taky blázen,“ říkali mi spolužáci. Kvůli tomu měli důvod, aby se se mnou nebavili.

Mohlo by Vás zajímat:

Stáňa (24): Nikdy jsem nevěřila na duchy. Pak jsem při jedné seanci zahlédla v zrcadle něco příšerného

Chodili jsme na seance

Celé moje dětství to bylo stejné. Víkendy jsme trávili u lidí, kteří říkali, že umí mluvit s duchy. A rodiče se snažili spojit se svými předky. Nikdy to nevyšlo. „Asi s námi nechtějí mluvit. Nechováme se podle jejich představ,“ vysvětlovala vždycky mamka. Mně ale bylo jasné, co stojí za tím, že nás nikdo nekontaktoval.

Všechno je to podvrh. Žádní duchové nejsou. Žádné nadpřirozeno neexistuje. Ti, kdo tvrdí opak, jen vybírají z důvěřivců peníze. Když jsem to rodičům řekla, málem mě vyhodili z domu.

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpán (23): Na vlastní oči jsem viděl ducha mrtvého sedláka. Byl celý od krve a v ruce držel vidle

Odešla jsem od rodičů

Jejich výlev jsem nekomentovala a o seancích jsem si myslela svoje. Ale jakmile mi bylo osmnáct, hned jsem od nich odešla. Začala jsem si totiž být jistá, že moji spolužáci měli pravdu. Mám pošahanou matku. A já s ní prostě nechci být spojována. Chci žít normální život bez duchů, osudu, tarotových karet a já nevím čeho ještě.

Rodiče jsem neviděla osm let a rozhodně mi nechybí. Jsem si jistá, že jsem udělala správné rozhodnutí. Když se mi někdy náhodou začne stýskat po rodině, stačí si představit, co všechno jsem s nimi musela prožít. A hned je po stesku.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Zdena (60): Synové mi nevěřili, že v noci nezpívám já. Vypadá to, že máme v bytě ducha

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.