Paní Andrea chystala na začátku tohoto roku skromnou veselku. S přítelem na to šli rychle a rok od seznámení se chtěli vzít. Jaké překvapení bylo, když zjistila, že jejich vztah není takový, za jaký ho považovala.
Když jsem se v sobotu ráno probudila vedle Jirky, zářila jsem štěstím. Byl to náš svatební den a já jsem se už nemohla dočkat, až mu řeknu ANO.
Nemohla jsem se dočkat
Byla to jen malá svatba s rodinou a dvěma přáteli, kvůli nouzovému stavu bychom stejně nemohli mít více lidí. Byla jsem vlastně ráda. Takto to pro mě mělo větší kouzlo. Probudili jsme se brzy, udělali jsme si kávu, a jak jsme tam seděli ještě v pyžamu, usmívala jsem se jak malá holka. „Ahoj, můj budoucí muži,“ zubila jsem se na něj.
„Ahoj, moje budoucí ženo,“ opáčil Jirka a já jsem šla do sprchy. Jirka tam za mnou vlezl, že se ještě naposledy pomilujeme jako svobodní. Bylo to božské, nedokážu popsat, jak moc šťastná jsem se cítila.
Sám se prořekl
Jenže jak vylezl a utíral se, řekl něco, čeho vzápětí litoval: „Já jsem tak rád, že budeš moje žena. A to jsem si myslel, že tu sázku prohraju.“ Vtom se zasekl a měl hrozný výraz. „Jakou sázku?“ Nerozuměla jsem, o čem mluví. Okamžitě jsem vylezla ven a chtěla jsem vědět, o co jde. Jirka se celou situaci snažil maskovat smíchem a říkal, že to není důležité.
Jen se prý před rokem vsadil s kamarádem. Ten totiž tvrdil, že by si Jirku vzala maximálně nějaká hlupačka. „Tak jsme se tenkrát vsadili, že aby to bylo těžší, sbalím chytrou ženskou a přesvědčím ji, že si mě bude chtít vzít,“ prohlásil a já jsem šla do kolen. „Takže tohle celý je jen vymyšlený?“ rozčilovala jsem se a on se mě pokoušel uklidnit.
Měla jsem pocit, že ho vůbec neznám
Říkal, že jsem se mu vždycky líbila, ale v životě by mě neoslovil, protože se bál, že bych ho odmítla. A i když se prý na začátku řídil sázkou, pak se do mě zamiloval doopravdy. Nemohla jsem tomu uvěřit. Vybavila jsem si, jak mi jako první vyznal lásku a já hloupá mu naletěla.
Křičela jsem, že svatba nebude a odcházím. Brala jsem do ruky telefon a chtěla všem oznámit, že se to ruší, on mě ale překvapil podruhé. Sedl si na postel a šíleně brečel, že mě miluje. Přísahal, že nelže, a říkal, že svatbu klidně odložíme, protože to nedělá kvůli sázce, ale z lásky. Bylo to vyčerpávající, chtěla jsem si pustit hudbu a malovat se, ale místo toho jsem řešila, jestli si mám sbalit kufry.
Nakonec jsem mu odpustila. Mluvil o tom, co všechno jsme zažili, na co nejradši vzpomíná a co na mně miluje. Když se mě ale oddávající ptal, jestli si ho beru, udělala jsem hodně dlouhou pauzu, abych ho vytrestala. Jako jeho žena jsem mu dala podmínku, že už se nikdy nebude o nic sázet, a on slíbil, že to dodrží.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.