Aneta (41): Ve výtahu jsem strávila nejděsivější půlhodinu života. Dodnes nevím, co ty zvuky měly znamenat

Tato příhoda se mi stala loni na jaře. Po rozvodu s manželem Standou (43) jsem zůstala sama se dvěma dětmi; dcerou Petrou (12) a synem Jakubem (10). Bydlíme v šestipatrovém domě s výtahem, který je sice starší, zato jezdí celkem rychle. Byt máme až úplně nahoře, takže ho denně využíváme, hlavně při cestě nahoru.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (62): Nevěřila jsem, že něco jako duše existuje. Pak se u výtahu zjevil mrtvý soused

Výtah se náhle zastavil

Byl tehdy chladný sobotní večer. Objednala jsem pro děti pizzu, kterou nám přivezli až před dům. Přehodila jsem přes sebe bundu, přivolala si výtah a odjela dolů. Vše proběhlo hladce. Vyzvedla jsem si jídlo, zaplatila sympatickému kurýrovi a chystala se zpátky.

Nastoupila jsem do výtahu, zmáčkla šesté patro a mířila za dětmi. Nic zvláštního, nic neobvyklého. Jenže když se výtah blížil k pátému patru, zničehonic se zastavil. Nic podobného se mi předtím nestalo, byť v tomhle domě žiju už léta. „No, to je paráda,“ soptila jsem v duchu. Držela jsem v ruce pizzu, navíc se mi chtělo na záchod.

Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (31): Kvůli atraktivnímu kolegovi jsem opustila manžela. Teď se ukázalo, kým milenec ve skutečnosti je

Přidaly se tajemné zvuky

Zkoušela jsem znovu zmáčknout šesté patro, poté i jakékoliv jiné, jenže neúspěšně. Výtah se nepohnul ani o kousek. Chystala jsem se stisknout zvonek a přivolat pomoc, když najednou slyším divné zvuky, které vycházely odněkud odshora.

Jakési skřípání, které se rozléhalo po výtahu. Nechápala jsem, co se děje. Skřípání se stupňovalo, chvíli mi připadalo, jako bych zaslechla i lidský hlas. Nedalo se to ale moc rozpoznat. Tajemný zvuk trval podle mých odhadů zhruba pět minut, pak náhle ustal. Rozhodla jsem se ještě jednou zkusit štěstí. Stiskla jsem šestku, k mému úžasu se výtah skutečně rozjel a dovezl mě nahoru.

Rychle jsem otevřela dveře a spěchala za dětmi. Ty už byly trochu vystrašené. Ptaly se, kde jsem se zdržela tak dlouho, prý jsem byla pryč půl hodiny. Třiceti minutám jsem nechtěla věřit, ale hodiny nelhaly. Líčila jsem jim, co se mi stalo. Trochu se bály, ale myslely si, že to prostě byla porucha a hlasy se mi jen zdály.

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (30): Hodina s přítelem v zaseknutém výtahu stačila na to, abychom se rozešli

Raději chodím pěšky

Mně se ale nic nezdálo! Přemýšlela jsem, co to vlastně bylo. Proč se výtah zničehonic zastavil a jestli to má nějakou souvislost se záhadnými zvuky, které se mi často vybavují v hlavě. Každopádně od té doby jsem při jízdě výtahem ostražitá. Když to jde, jdu raději po schodech. Nerada v něm jezdím sama, zvlášť večer. Musím ale zaklepat, že se podobná událost už neopakovala. Uvidíme, co bude dál. Stěhovat jinam se však zatím nechci.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (55): Při cestě po schodech jsem uslyšela podivné kroky a zahlédla stín. Byl to můj zesnulý muž?

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.