Anička tušila, že v jejich bytě žije někdo další. Stačilo jí k tomu, když viděla, jak někdo neviditelný posouvá záclonu. Když se začaly samy zapínat televize i rádio, měla už jasno.
Jsem sice skoro dospělá, ale i tak se mnou nedávný rozvod rodičů zamával. Zničehonic byli od sebe. Táta o mě a moji mladší sestru nestál, takže jsme byly obě svěřené do péče matky. Ta se rozhodla přestěhovat přes celé město, aby udělala za rozvodem tlustou čáru.
Měly jsme v bytě ducha
Matka si tátovu nevěru nezasloužila. Neznám hodnějšího člověka než právě ji. Mladší sestra Terka (13) brala rozvod rodičů jako velkou zradu. My tři jsme musely držet pohromadě. I když mi chyběl rok do konce školy, rozhodla jsem se, že dokud se obě nesrovnají, budu bydlet s nimi. Byt, který matka koupila, se nacházel v klidné lokalitě.
V bytě jsme nerušeně žily tři měsíce. Až jednou, těsně před vánočními svátky, se stalo něco podivného. Mamka odešla do města a my s Terkou zůstaly doma. Po pár minutách někdo zazvonil. Byly jsme naučené, že se vždy podíváme z okna, kdo stojí dole. U zvonků ale nikdo nebyl. Zavřela jsem tedy okno a odcházela pryč.
Periferním pohledem jsem si všimla, že záclona, kterou jsem před chvíli odhrnula, abych okno otevřela, se zatahuje. Terka seděla na gauči, takže ona to nebyla. Přesto byla záclona v pohybu. Obě jsme se na sebe vystrašeně podívaly. Sestra začala ječet. Musela jsem ji hned utišit. Do toho se náš pes Cipísek schoval pod stůl a kňučel.
Vždy v sedm večer se děly divné věci
Hlavou jako by sledoval někoho, kdo se nám prochází po obýváku. Zničehonic se zběsile rozštěkal a záhy počůral. Musela jsem ho vytáhnout zpod stolu a vzít k sobě. Terka prosila, abych zavolala mamce. Šla jsem do kuchyně pro telefon. V tu chvíli se sama od sebe zapnula rychlovarná konvice.
Voda se ohřívala na sto stupňů. To už Terka řvala na celý byt. Mamka měla telefon vypnutý, takže jsme na to zůstaly samy. Aby toho nebylo málo, všechny dveře v bytě se naráz zavřely. Stáhnul se mi žaludek a nehnutě jsem čekala, co se bude dít dál. Vtom jsem zaslechla přicházet mamku. Terka jí hned všechno vyklopila. Neměla jsem ponětí, že mamka na takové ty nadpřirozené věcí věří.
,,Tak tu možná máme ducha. Věřím, že nám nechce ublížit. Musíme se s ním spřátelit,“ prohlásila a obě nás objala. Její ledový klid mě překvapil. Čekala bych jinou reakci. Možná stěhování. Po několika týdnech mi došlo, že se vždy v sedm hodin večer samy od sebe zapnou televize a rádio. K tomu se přidá rychlovarná konvice. Jako by byt sám od sebe ožíval.
V bytě se oběsil mladý kluk
V noci jsme zase slyšely znatelné kroky. Převážně v obýváku. Vždy s tím bylo spojeno i posouvání židle. Mně strach nikdy nedovolil, abych se tam šla podívat. Mamka byla o něco odvážnější. Jednou spatřila stín muže, který si přidělával oprátku k trámu u stropu. Mně se to nebála říct, ale před Terkou jsme mlčely.
Matku napadlo, aby kontaktovala původního majitele bytu. Byla přesvědčená, že nám k tomu má co říct. Šlo o starší paní. V bytě se jí před lety zabil syn. Spáchal sebevraždu oběšením. Běhal mi z toho mráz po zádech. Společně jsme se vydaly na hřbitov, abychom uctily jeho památku. Nad hrobem nebožtíka jsme dopřály klid jeho duši. Nevěřila bych, že to bude stačit k tomu, aby odešel na onen svět. V bytě už jsme jenom my tři a Cipísek.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.