Anna neměla zrovna dobrý vztah s manželovou babičkou Květou, přesto si ji stará dáma z neznámého důvodu vybrala, aby jí krátce po své smrti sdělila poslední přání. Anna se tak octila před těžkým úkolem, přesvědčit manžela, aby babiččinu tužbu splnil.
S babičkou mého manžela jsem nikdy neměla přátelský vztah. Vzájemně jsme se tolerovaly, ale o nějaké lásce nemohla být řeč. O to složitější je pro mě pochopit, proč po tom, co umřela, si vybrala zrovna mě, aby mi sdělila své poslední přání.
Manželova babička mě neměla ráda
Manželova babička Květuše mě neměla ráda. Ani mi to nemusela říkat, stačilo, jak se na mě dívala. Zjevně si myslela, že holka z města není pro jejího vnuka dost dobrá. I přes averzi, která mezi námi panovala, jsme se vzájemně tolerovaly. Těch pár návštěv, které jsem u ní přes rok absolvovala, se dalo přežít.
Snažila jsem se především kvůli manželovi Markovi (47), který babičku vroucně miloval. Vždycky o ní mluvil s takovou láskou, že mi bylo jasné, jak moc si jí váží. V době, kdy ji dohnalo stáří a s ním spojené nemoci, se o ni chtěl postarat. Požádal mě, aby mohla dožít u nás. I když nerada, souhlasila jsem.
Dokonce jsem se o Květu starala. Načechrávala jsem jí polštáře, chystala čaje a vařila přesně to, co chtěla. Poslední tři měsíce už na mě ani nemluvila. Jediný, s kým byla ochotna prohodit pár slov, byl právě Marek. I když se za to teď stydím, chvílemi jsem z té ženské šílela.
Ve snu mi řekla své poslední přání
Noc před tím, než umřela, chtěla, abych si k ní sedla. Natáhla ruku a vyzvala mě, abych ji za ni chytla. Gestem ale naznačila, ať mlčím. Pevně svírala moji ruku, zaklonila hlavu, zavřela oči a ležela. Myslím, že jsem u ní seděla snad celou noc. Zdál se mi sen, jak jsem s Květou na neznámém hřbitově. ,,Až umřu, chci, abyste mě rozptýlili tamhle na tom urnovém háji,“ ukázala prstem. ,,Nechci do hrobu, rozumíš?“ řekla přísně.
,,Vy ale ještě neumíráte,“ reagovala jsem ve snu. ,,Už jsem mrtvá,“ oponovala mi a chytla mě ledovou rukou. Bylo to tak skutečné, až mě ten chlad probudil. Otevřela jsem oči a pohlédla na Květu. I když vypadala, že spí, byla už skutečně mrtvá. Běžela jsem probudit manžela. Babičku velmi oplakal.
Druhý den jsme jeli zařizovat vše kolem pohřbu. Stavili jsme se na hřbitově, který náleží k místu jejího trvalého bydliště. Procházeli jsme mezi hroby a já se najednou musela zastavit. ,,Já už tady někdy byla,“ hlesla jsem. Marek kroutil hlavou a řekl, že jsem tu zcela určitě poprvé. Já si hned vzpomněla na ten podivný sen v době Květiny smrti.
Jsem ráda, že jsem to mohla dotáhnout do konce
Marek měl v plánu uspořádat babičce velký pohřeb a uložit ji do rodinné hrobky. Já se mu to snažila rozmluvit. ,,Květa si to nepřála,“ zmínila jsem se. ,,Jak to můžeš vědět? Vždyť jste spolu skoro nemluvily,“ okřikl mě. ,,Musíš mi věřit. Prostě to vím,“ opáčila jsem a doufala, že mi uvěří. Naléhala jsem tak usilovně, až svolil k rozptylu.
O několik měsíců později, kdy jsme se probírali jejími věcmi, našel manžel cár papíru. Mimo zmínku, kde má v domě ukryté cennosti, tam babička psala i o tom, jak si přeje být pohřbena. ,,Až umřu, přeji si, aby bylo moje tělo rozptýleno a bylo svobodné,“ stálo na papíru a manžel se na mě vděčně podíval. ,,Měla jsi pravdu,“ pokýval hlavou. Nechápu, proč si vybrala zrovna mě, ale jsem ráda, že jsem mohla její poslední přání pomoci realizovat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.