Jarek (69): Nevyslyšel jsem poslední přání své ženy. Musela mi ho připomenout ze záhrobí

Když mě navždy opustila moje milovaná manželka Libuška, rozhodl jsem se, že si urnu s jejím popelem nechám doma. Sice si to nepřála, ale říkal jsem si, že po smrti už na mě nemůže. Jak se zdá, šeredně jsem se spletl, a budu ji muset odnést na urnový háj tak, jak chtěla.

Mohlo by Vás zajímat:

Otmar (28): Vzal jsem si domů urnu s babičkou. Nikdy jsme neměli dobrý vztah, pokračovalo to i po její smrti

Libušku jsem vážně miloval

S Libuškou jsme strávili krásných a bezstarostných 45 let. Tolik let jsme si stáli po boku a milovali se. Nikdy jsem se neotočil za jinou sukní nebo nepomyslel na nevěru. Manželka věděla, co mám rád, a tak se podle toho celý život chovala. Já jí to oplácel stejnou mincí. Společně jsme přivedli na svět dva syny, Leoše (30) a Martina (34).

Když byli kluci malí, starali jsme se o ně společně. Neplatilo u nás, že muž vydělává peníze a žena kraluje domácnosti. My měli všechno spravedlivě rozdělené a myslím si, že právě proto jsme roky žili v harmonii a klidu. Nikdy se nám nestalo, že bychom procházeli nějakou krizí.

A to ani když se od nás kluci odstěhovali a my zůstali sami. Uměli jsme z toho těžit a i ve stáří si užívali života. Občas jsem Libušce donesl květinu, nebo jí napsal krátkou zamilovanou básničku. Ona mi zase vlastnoručně vyráběla džbány na pivo, nebo pletla svetry. Libuška byla nejhodnější člověk, kterého jsem kdy poznal.

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (47): Tchyně mi na výročí mužovy smrti vtrhla do bytu. Málem jsme se popraly o urnu

Po její smrti jsem si vzal urnu s popelem domů

Bohužel všechno krásné jednou končí. Když Libuška před rokem a půl po těžké nemoci zemřela, chtěl jsem umřít také. Lámalo mi srdce dívat se, jak jí z těla odchází život. Nemohl jsem nic udělat. Jen čekat, kdy to přijde. Těsně předtím, než umřela, vyslovila přání. ,,Chci být zpopelněna a rozprášena na urnový háj na našem hřbitově,“ pronesla.

Tehdy jsem jí to slíbil s tím, že to určitě udělám. Sotva ale zemřela, měl jsem s jejím přáním vnitřní problém. Rozhodl jsem se, že si urnu s popelem vezmu domů. Připadalo mi to správné. Urnu jsem postavil vedle zvětšené fotografie z naší svatby. Denně jsem na Libušku mluvil a měl pocit, že je pořád se mnou. Samozřejmě obrazně řečeno.

Zhruba dva měsíce po její smrti jsem si všiml, že se mi v obýváku přemnožili pavouci. Sotva jsem je všechny vyhodil ven, byli tam noví. Lámal jsem si s tím hlavu. Martin mi poradil, abych si pozval nějakého odborníka, ať mě těch potvor zbaví. Prolezl celý byt a nenašel jedinou pavučinu. Bylo to záhadou pro nás oba.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (25): Nevěřila jsem babičce, že zná datum své smrti. Proto jí musím splnit poslední přání

Musím splnit poslední manželčino přání

Už druhý den po jeho návštěvě byli pavouci zpět. K tomu se přidaly další nevysvětlitelné jevy. Většina džbánků, které mi Libuška vyrobila, popraskala. Držel jsem v ruce nespočet keramických střípků a nechápal, co se děje. Na to už se žádný odborník zavolat nedal. Pořád jsem si to nedával do souvislosti s manželčinou urnou.

To až když mě jednou v noci vzbudil její hlas. ,,Měls mě odnést na urnový háj. Koukej to udělat, nebo uvidíš,“ zašeptala a mě polilo horko. S baterkou v ruce jsem došel k urně, která byla horká, že se na ní nedala udržet ruka. Já, dědek starej, jsem dostal strach. Hned druhý den jsem volal na hřbitov a sjednal si termín na rozprášení. Musíme to spolu ještě měsíc vydržet a pak se její přání splní. Nevím, co jsem si myslel, když jsem ji nevyslyšel.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (25): V bytě po přítelově babičce se děly podivné věci. Stálo za tím nesplněné poslední přání

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.