Barbora (30): Dědeček mi před smrtí napsal dopis. Otevřela jsem ho po letech a nestačila se divit

Jako malá holka jsem se vždycky těšila, když jsem měla jet k babičce a dědovi. Byl to právě děda, se kterým jsem si hodně rozuměla.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (63): Vnuk prý mluví s mým zemřelým manželem. Nevěřila jsem mu, jenže se stalo něco zvláštního

Silné pouto

Děda byl mým vzorem. Skoro jsem litovala, že nejsem kluk, protože bych chtěla být silný chlap, jako byl on. I rodina si byla vědoma toho, že já s dědou jsme na sebe nějakým způsobem napojení. Někdy se stávalo, že i když jsme nebyli spolu, cítila jsem jeho pocity, nebo i to, že mu hrozí nějaké nebezpečí. Děda to měl se mnou stejně.

Bohužel poslední roky trpěl děda depresemi. Přišly zničehonic a my jsme nevěděli, jak mu pomoci. Odmítal brát jakékoliv léky. Chtěl se se svým démonem poprat sám. Kvůli našemu propojení jsem někdy cítila jeho stav i já sama. Bylo to, jako kdyby mě ovládal někdo cizí a já se mu nemohla bránit.

Jakmile doma zazvonil telefon, přesně jsem věděla, jaká informace přijde. Když matka pokládala sluchátko, věděla jsem, že je děda mrtvý. Cítila jsem to. „Já vím, mami. Děda umřel. Nemusíš nic říkat,“ pronesla jsem smutně. Matka nechápala, jak jsem to mohla vědět. Nemělo ani smysl, jí to vysvětlovat, stejně by to nepochopila.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (21): Zničehonic jsem se rozbrečela a nešlo to zastavit. Ve stejný moment odcházela moje blízká osoba

Démon ho dostal

Děda svého démona nepřemohl, šel do lesa, kde se zastřelil. Jakmile skončilo vyšetřování a mohlo se na místo činu, šla jsem tam. Stoupla jsem si na místo, kde si děda vzal život. Zavřela jsem oči a snažila jsem se ten okamžik, kdy stiskl spoušť, prožít. Omdlela jsem. Pravděpodobně kvůli návalu energie, bylo to totiž velmi silné. Probrala jsem se za pár minut.

Nepodařilo se mi, abych se do daného momentu vcítila. Odešla jsem domů plná smutku, že už na to nikdy nepřijdu. V té době mi bylo šestnáct let. „Puberťák, co si hraje na médium," říkával můj táta. Nebrala jsem to vážně, on nikdy nevěřil na nic nadpřirozeného. Ani neví, o co všechno se ve svém živote připravuje.

Chtěla jsem být na blízku babičce, která mě potřebovala. Snažila jsem se za ní jezdit na víkendy, aby nebyla sama. Odchod dědy z ní udělal posmutnělou stařenku. Časem jsem dostudovala a našla si práci. Vždycky jsem snila o tom, že budu veterinářka, ale mám talent na jazyky, takže se živím jako překladatelka.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (24): Dědeček mi odkázal byt s ukrytou hádankou. Změnila mi život

Dopis o mé budoucnosti

Usadila jsem se, našla si muže a porodila dceru. Nese moje jméno, protože když naši vybírali jméno pro mě, děda si přál Báru. Když už jsem nemohla pracovat se zvířaty, tak jsme si jich pár domů pořídili. Máme dva psy, kočku, slepice a králíky. Časem si pořídíme i kozy. Děda mě kdysi učil, jak se o ně správně starat.

Když mi bylo třicet let, sešla se na oslavě celá rodina. Jeli jsme k babičce, aby nemusela zbytečně cestovat. Ta mi v podvečer dala psaní, které děda napsal, než zemřel. Byl to dopis, v němž popisoval moji budoucnost až do mých třicátých narozenin. Všechno odpovídalo skutečně tomu, jak dnes žiji. Trefil zaměstnání, kde budu bydlet, a dokonce i jméno mé dcery.

Nerozumím tomu, jak to dokázal. Písmo bylo skutečně jeho, to poznám. V dopise stálo, že abych mohla vést život, který dnes vedu, musel se on vzdát toho svého. Už ale nenapsal, proč to tak muselo být. Na dědu nikdy v životě nezapomenu.

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (26): Než můj milovaný dědeček odešel na druhý břeh, dal mi svoje staré psací pero. Má magickou moc

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.