Asi každý ví, že poslední den v dubnu je tradiční filipojakubská noc. Beáta s Lukášem trávili každoročně pálení čarodějnic s přáteli. Poslední pálení bylo ale jiné než obvykle a Beáta má husí kůži pokaždé, když si na to vzpomene.
Pamatuji si, že když jsem byla malá, vždycky jsem se strašně těšila, až se budou pálit čarodějnice. A ani v dospělosti mě to nepřestalo bavit. S přítelem Lukášem jsme byli tento den každoročně u přátel na chatě, zpívali jsme, hráli na kytaru a bláznili až do rána.
Jenže minulý rok to bylo jiné. Měsíc před čarodějnicemi jsem zjistila, že jsem těhotná. Měla jsem neskutečnou radost a Lukáš také. Oznámili jsme to rodině a přátelům a nemohli se dočkat, až s námi bude naše miminko. Lukáš se mě zeptal, jestli budu chtít jet opět na chatu, ale já ani neuvažovala o tom, že bych si to nechala ujít, i když jsem pít nemohla a neměla jsem v plánu se bavit až do rána. Navrhla jsem, že pojedeme, ale nebudeme tam spát a já to nazpátek odřídím. Pálení bylo skvělé, když se dívám do ohně, neuvěřitelně mě přitahuje. Cítím z něj sílu a dodává mi pocit útulna.
Na ten pohled nikdy nezapomenu
Lehce před půlnocí jsem už začala být unavená a poprosila jsem Lukáše, abychom už jeli. Rozloučili jsme se a sedli do auta. Já jsem raději jela pomalu, protože byla trochu mlha. Když jsme se blížili k viaduktu, ukázal Lukáš prstem nahoru a vykřikl: „Ty jo, hele, ona je nahá.“ Mžourala jsem očima a zahlédla nahoře na viaduktu sedět nahou dívku. Skoro jsem chtěla Lukášovi vynadat, že kdyby byla oblečená, tak by si jí určitě nevšiml. Ale po pár metrech nám to bylo divné a Lukáše napadlo, že je možná z okolí, opila se a mohla by spadnout dolů. Tak jsem rychle zacouvala zpátky, abychom jí pomohli a případně někam odvezli.
Jenže ona už tam nebyla. Lukáš nebyl extra opilý, ale v tu chvíli vystřízlivěl úplně. Vylezli jsme z auta a začalo poprchávat. Ta dívka nikde nebyla. Svítila sice jen jedna lampa a naše auto, ale i tak by bylo vidět, kdyby po viaduktu odešla. Nebyla šance, aby tak rychle zmizela. Dostala jsem strašný strach a okamžitě zalezla do auta. Bylo mi strašně nepříjemně. Celou cestu domů jsem nepromluvila.
Helena (49): Manžel se pomátl, čistí náš byt od mrtvých duší kyvadlem (+AUDIO)
Nemůžu se té vzpomínky zbavit
Druhý den jsem koukala na zprávy, jestli se tam třeba něco neobjeví, ale nic. Lukáš řekl, ať na to zapomenu, ale nešlo to. A tak jsem hledala na internetu sama, jestli se tam nestala nějaká nehoda. A v tu chvíli jsem se hystericky rozbrečela.
Objevila jsem deset let starou zprávu, kdy se přesně u toho viaduktu našlo mrtvé tělo dívky, která byla nahá. Bylo to o čarodějnicích, z noci na Prvního máje. Psalo se tam o zhrzené lásce a že ta dívka sama skočila dolů. Rozklepala jsem se a ukázala to Lukášovi. Jeho výraz v očích budu mít v hlavě celý život. Oba jsme z toho byli špatní a já na to pořád myslím. Pak se nám narodila holčička a v dubnu se nás přátelé ptali, jestli opět přijedeme. Vymluvila jsem se na Sofinku. Ale i kdybych ji neměla, asi bych tam nejela. Na tu noc už nejspíš nikdy nezapomenu.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.