Bětka (25): Mamka se roky starala o stařičkého souseda. V den své smrti se s námi přišel rozloučit

Nikdy v životě jsem nezažila nic, co by mělo něco společného s nadpřirozenem. Vždy jsem o takových příhodách jen četla, nebo slyšela. A brala je s jistou rezervou. Před rokem se ale stalo něco i mě.

Mohlo by Vás zajímat:

Beata (22): Nestihla jsem se s tátou rozloučit, než zemřel. Všechno napravil neobvyklý sen

Mamka pomáhala stařičkému sousedovi

Pocházím z vesnice na Jižní Moravě. Rodiče vlastní větší domeček s menším hospodářstvím. Oba pracují jako zemědělci a hospodáři. Mamka se k tomu všemu ještě starala o nemocného souseda. Jmenoval se Jindřich a byl po několika operacích srdce. Vzhledem ke svému vysokému věku a zdravotnímu stavu potřeboval pečovatelku a toho se z přátelství ujala právě moje máma.

Několikrát denně za ním zašla. Navařila mu na několik dní a vyprala prádlo. Pomohla mu najíst se a umýt. Měla i energii na to, aby mu četla noviny. Někdy spolu luštili křížovky. Byla jsem na ni hrdá, protože mu věnovala hodně svého času. A Jindra jí za to byl velmi vděčný. Když zrovna mamka nemohla, zaskočila jsem za ni já. Jindra pro mě měl vždycky nějakou zajímavou příhodu.

I když to nebyl rodinný příslušník, říkali jsme mu strejdo. Patřil prostě k nám. Když mi bylo dvacet let, odstěhovala jsem se do Prahy. Několikrát do měsíce jsem se vracela za rodiči. Vždycky jsem šla pozdravit i strýce Jindru. Stáří se na něm začalo velmi podepisovat. Už to byl vážně stařičký dědeček. Loni to bylo naposledy, co jsem ho viděla živého.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (21): Myslela jsem, že se mamka po smrti zapomněla rozloučit. Ona ale jen čekala na pravou chvíli

Souseda odvezli do nemocnice

Jela jsem zrovna za našima a byla tam i moje sestra se svými dětmi. V sobotu ráno se Jindrovi udělalo zle. Odvezla ho sanitka a my se za něj modlili. Ještě teď ho vidím, jak mi mává. Celou sobotu jsme o něm neměli žádné zprávy.

V neděli jsme seděli na zahradě. Bylo to krásné slunečné odpoledne. Děti si hrály na pískovišti, které bylo blízko Jindrova plotu. V jednu chvíli k nám přiběhla malá Adélka a povídá: „Teto, za plotem je strejda a mává nám." Pohladila jsem ji. „To není možné. Strejda od vedle je v nemocnici,“ snažila jsem se Adélce vysvětlit, jak se věci mají. „Ne! On tam vážně stojí. Pojď se podívat," tahala mě za ruku. Šla jsem tedy za ní.

A skutečně. U dveří svého domu stál Jindra. Nic neřekl, jen nám mával a poté odešel dovnitř. Šla jsem za mamkou, abych jí to řekla. „Počkej, jak jako, že tam stál? On už je roky na vozíku..." kroutila hlavou. Pak mi to došlo. Mamka se šla k Jindrovi podívat. Zvonila na něj a bouchala, ale nikdo jí neotvíral. Vzala tedy klíče od jeho domu a šla dovnitř.

Mohlo by Vás zajímat:

Bohumila (24): Sestra mi vesele mávala zpod okna. Netušila jsem, že tou dobou už je po smrti

Zemřel v nemocnici, ale nezapomněl se přijít rozloučit

Jindra v domě nebyl. Mamka dětem vynadala, proč si dělají takové srandičky. Adélka se ale dušovala, že ho viděla. A já také vím, co jsem viděla. Jindra tam stál, usmíval se a mával mi. Během odpoledne přišla zpráva, že Jindra kolem třetí hodiny zemřel. To byl zhruba čas, kdy jsme ho viděli.

Myslím si, že se s námi přišel naposledy rozloučit. Mamka o tom dlouho nechtěla ani slyšet. Byla z jeho smrti velmi smutná. Až dnes, téměř po roce, se přiznala, že za ní přišel ještě ten večer. Za vše jí poděkoval a naposledy se rozloučil. Je patrné, že nás bral vážně jako svoji rodinu. Nikdy na něj nezapomeneme.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Valérie (19): Babička se s námi po smrti přišla postupně rozloučit. Při poslední návštěvě si s sebou něco odnesla

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.