Paní Božena má tři děti. Syn Pavel u nich bydlí i s manželkou Janou, která nedávno porodila dceru Karolínku. Božena ji jednou hlídala a všimla si, že má dlouhé nehtíky, kterými se škrábe po obličeji, tak jí je opatrně ostříhala. Když to Jana zjistila, šlehaly jí z očí blesky a rozhodla se Boženě pomstít.
Narodila jsem se na malé vesnici, kde žiji celý svůj život a nikdy mě nenapadlo, že bych se odstěhovala. Jak byli moji rodiče staří, starala jsem se o ně a po jejich smrti jsme zůstali v baráku sami s manželem Pepou. Spolu jsme vychovali tři děti, dceru Libuši (44) a dva syny, Jaromíra (41) a Pavla (37). Pavel se oženil před čtyřmi roky a jeho manželka Jana je taková normální ženská do nepohody, tedy aspoň jsem si to myslela. Když se rozhodli, že budou stavět dům, nabídli jsme jim, aby se přestěhovali k nám dolů a peníze za nájem si našetřili na vybavení.
Jana poté otěhotněla a já se těšila, že se nám rozroste už tak velká rodina. Před dvěma měsíci porodila dceru Karolínku. Kvůli koronaviru se spoustu věcí pozastavilo a ona začala být značně podrážděná, že se stavba domu oddaluje.
Myslela jsem to dobře
Jednoho dne mě poprosila, abych malou pohlídala, že si zajede nakoupit. Vůbec mi to nevadilo, venku zrovna pršelo, tak jsme byly doma a já si všimla, že má škrábance u oka. Karolínka měla hrozně dlouhé nehty, a navíc tak otřepané, že se jimi vždycky poškrábala. Tak jsem přinesla nůžky na nehty a velmi opatrně jsem jí je ostříhala.
Když Jana přijela, vzala si malou, poděkovala a šla dolů. Během deseti minut se přiřítila zpět a byla velmi vzteklá. Takový výraz jsem u ní ještě neviděla. „Vy jste ostříhala malé nehty?!“ křičela na mě přes celý barák. Omlouvala jsem se jí, že jsem to myslela dobře, ale Jana pořád opakovala, že takové věci má dělat matka a já z ní akorát dělám neschopnou. Snažila jsem se s ní mluvit, přinesla jsem jí upečené buchty, ale bylo vidět, že se pořád zlobí. Až po týdnu s ní byla řeč a já si oddychla, že je vše při starém. To jsem ale netušila, co mi provede.
Mohlo to dopadnout hůř
Jedno ráno jsem se šla obout, abych zajela do města, a jak jsem si nazula botu, ucítila jsem, že v ní něco je. Myslela jsem si, že se jen nahrnula vložka, tak jsem prsty ještě více přitlačila a nasadila si druhou. Jenže jsem pořád něco cítila, tak jsem ji sundala a měla šok. V botě byla mrtvá myš. Já myši bytostně nesnáším a vždycky, když jsme měli nějakou doma, řešil to manžel nebo Pavel. Lekla jsem se tak moc, že jsem uskočila dozadu a zastavila se o schody, na které jsem dopadla a bouchla se do hlavy.
Jana tu ránu slyšela a hned přišla. Jak mě viděla, okamžitě se začala omlouvat, že to takhle nechtěla a měl to být jen vtip. Nechápala jsem, o čem mluví, a ona se přiznala, že tu myš mi strčila do boty, protože ví, že je nesnáším a měla pořád vztek za ty nehty. Mně bolela strašně hlava, záda jsem měla naražená a ona se dlouho omlouvala, že to přehnala. Musím říct, že tak podlou věc bych od ní nečekala, ještě že jsem nedostala infarkt.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.