Božena (68): Po mužově pohřbu jsem se podívala na nebe. Mračna se rozestoupila a já spatřila něco neuvěřitelného

Když někdo vyslovil to magické spojení anděl strážný, musela jsem se vnitřně pousmát. Vždycky jsem takový pojem vnímala jako nesmyslný. Jak by mohl existovat anděl strážný? Bájná postava s náboženským podtextem? Teď vím, že jsem se ve svém úsudku mýlila. I já se s jedním andělem strážným setkala.

Mohlo by Vás zajímat:

Iveta (64): Během bouřky u nás někdo zazvonil. Musel to být anděl strážný, protože nám zachránil život

S manželovou smrtí jsem byla smířená

Zažít něco takového na stará kolena je pro člověka jistou nadějí. Nadějí na to, že až umře, jeho duše bude žít dál. Před třemi lety jsem pohřbila svého manžela Štefana. Zemřel po dlouhé nemoci ve věku nedožitých 77 let. Jsem povahou realista, takže i když jsem věděla, že umře, smutku jsem nepropadala.

Smrt k životu patří a v jeho věku byla logickým vyústěním jeho dlouhého života. V den Štefanova pohřbu jsem však jistý smutek cítila. Přeci jen, byli jsme spolu téměř čtyřicet let. Zažili jsme opravdu hodně. Z naší lásky se narodil syn Lukáš. Ten odchod svého otce nesl velmi těžce.

Vrátím se ale ke dni, kdy probíhalo poslední rozloučení s manželem. Sešla se jen nejužší rodina. Pár minut před smutečním obřadem jsme si dali sraz před krematoriem. Každý na Štefana s láskou vzpomínal a uctíval jeho památku. Já měla pořád nutkavou potřebu vzhlížet k nebesům. Něco nebo někdo jako by se na mě z vrchu díval. Bylo to silné.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (31): Na hřbitově jsem potkala podivnou ženu. Dalo mi to naději, že dcera je na dobrém místě

Na nebesích jsem spatřila anděla

Seděla jsem v první řadě společně se synem. S kapesníkem v ruce jsem se dívala, jak odjíždí rakev s manželem. Zatáhla se opona a byl konec. Když jsme vyšli ven, požádala jsem rodinu, aby šla napřed. Potřebovala jsem být chvíli sama. Stála jsem tam a rozhlížela se kolem. Až v ten moment mi došlo, jak depresivní místo hřbitov je.

Znovu jsem se podívala na nebesa. Po pár minutách se rozpustila oblaka. Najednou bylo jasno a já spatřila slunce. Zavřela jsem oči a užívala si těch pár teplých paprsků. ,,Už je v bezpečí,“ zazněl přívětivý hlas. Otevřela jsem oči a na nebi spatřila anděla. Na rukách mu leželo manželovo tělo. Z něj vyšla malá dušička, její podobu slovy popsat nedokážu.

Mohlo by Vás zajímat:

Romana (22): Lidé mě mají za blázna, ale já přesto věřím na anděly. Mám k tomu své důvody

Anděl si vzal pod svá křídla manželovu duši

Anděl se na mě pousmál, pokýval na pozdrav a společně se zatahujícími se mračny zmizel. Mně na klopě přistálo malé peříčko. Nenapadlo mě nic lepšího než k němu přivonět. Bylo cítit nebeskou čistotou. ,,Boženko, jdeš?“ ozval se bratr, který se pro mě vrátil. ,,Už běžím,“ zvolala jsem a naposledy se podívala na nebe.

Peříčko nosím stále u sebe. Je to pro mě hmatatelný důkaz, že anděl, na kterého jsem tolik odmítala věřit, vážně existuje. A co víc, přišel si pro mého manžela a vzal ho s sebou. Teď jen doufám, že až přijde moje poslední hodinka, budu mít tolik štěstí a anděl si přijde i pro mě. Teď, když vím, že jsem se mýlila, smrti se bojím ještě o něco méně než předtím. Věřím, že jednou stanu i já pod andělskými křídly.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (34): Cestou na dovolenou nad námi někdo držel ochrannou ruku. Myslím si, že to byl anděl strážný

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.