Dagmar vyrazila s manželem na vysněnou dovolenou. Hned za hranicemi je ale zradilo auto. Nedokázali zjistit, v čem to vězí. Po dvou hodinách však bylo auto v pořádku. Tato prodleva jim možná zachránila život...
I když na strážné anděly nevěřím, asi s tím začnu. To, co se nám nedávno stalo, poukazuje na to, že nad námi někdo držel ochranou ruku. A to nám možná zachránilo život.
Vyrazili jsme s manželem na dovolenou
Minulý rok jsme si s manželem naplánovali dovolenou, kterou jsme si dlouho odpírali. Vydali jsme se do rakouských Alp. Nemohla jsem se dočkat, až vyjedeme. Roky jsme s Mirkem jen pracovali a zapomínali na sebe. Vždycky, když jsme měli v plánu delší cestu, manžel dával auto na kontrolu do servisu, abychom měli jistotu, že je v pořádku.
Když nám dali v servisu zelenou, už nám nic nebránilo v tom, abychom vyjeli na tolik vytouženou dovolenou. Bylo krásné slunečné počasí a já byla plná dovolenkové nálady. Když jsme přejeli rakouské hranice, považovala jsem dovolenou za zahájenou.
Po krátké chvíli na rakouské dálnici se nám rozsvítily všechny kontrolky. Mirek nechápal, co se děje. Auto začalo vydávat podivné zvuky a pocit bezpečí byl pryč. Jakmile to šlo, zastavili jsme se a manžel nakoukl pod kapotou.
Auto nešlo nastartovat
„Nic nevidím, nevím, proč to všechno svítí," hulákal na mě. „Tak nasedni a pokračujeme," vyzvala jsem ho. Už nám totiž zbýval jen krátký kus cesty do cíle. Když otočil klíčkem, auto nereagovalo. Nešlo nastartovat a my se ocitli v potížích. Stáli jsme kousek od nějakého bistra. Zašli jsme si na kávu a Mirek vymýšlel plán, jak nás z té patálie dostane. Obvolával asistenční služby a zjišťoval naše možnosti.
Po dvou hodinách jsme se vrátili k autu. Ze zoufalství zkusil znovu nastartovat. Kontrolky už neblikaly a motor vrněl jako koťátko. „To jsem z toho blázen," divil se. Naladila jsem místní rádio, ať si užijeme trochu hudby. Ale oni tam pořád dokola opakovali tragickou zprávu.
Někdo nad námi držel ochrannou ruku
Na naší cestě se před dvěma hodinami stalo obrovské neštěstí. Vyžádalo si i několik lidských životů. A pak mi to došlo. „Ta nehoda se stala na místě, kterým jsme měli projíždět," hlesla jsem. Mirek zprvu nechápal, co se tím snažím říct. „Někdo tam nahoře nám zachránil životy," řekla jsem vděčně.
Museli jsme zvolit objízdnou trasu. Manžel sice nevěří tomu, že to byl anděl strážný, ale já ano. Auto už se po zbytek dovolené chovalo normálně. Po návratu putovalo znovu do servisu, ale žádnou závadu nenašli. Jak by mohli, když v tom měl prsty anděl strážný.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.