Dagmar (39): Často jsem slýchala záhadné ťukání. Ukázalo se, že pochází z maminčina starého zrcadla

Bude to skoro rok, co nám se sestrou Štěpánkou zemřela maminka. I když to zní divně, počítala jsem s tím. Byla už stará a nemocná. Hlava jí sice sloužila skvěle, ale tělo ji přestalo poslouchat. Než umřela, řekla mně i sestře, abychom si z bytu každá vzala jedno velké staré zrcadlo, které vlastnila.

Mohlo by Vás zajímat:

Erika (29): Přítel mi sehnal veliké zrcadlo, o kterém jsem vždy snila. Něco s ním ale nebylo v pořádku

Mamka mi darovala staré zrcadlo

Na smrtelné posteli mi z poslední sil řekla, abych se zrcadla nikdy nezbavovala. ,,Dej si ho někam, kde na něj dobře uvidíš,“ kladla mi na srdce. Já si vzala to větší. Měla jsem pro něj doma víc místa než Štěpánka. Ta ho nechtěla, protože se jí nehodilo k vybavení bytu. Nicméně nechtěla se maminky dotknout, takže si ho nakonec vzala.

Po pohřbu jsem se snažila znovu postavit na nohy. Lehké to nebylo. Smutnila jsem po mamce. Byla už vlastně jediným žijícím příbuzným. Najednou jsem si připadala tak sama. Štěpánka je trochu jiná než já. U ní platí – sejde z očí, sejde z mysli. Podstatně rychleji se s mamčinou smrtí smířila. Já často sedávala nad fotkami a vzpomínala.

Manžel mi byl oporou, ale věděl, že na takovou bolest pomůže jen čas. Nechával mě tedy, abych se s maminčiným odchodem vyrovnala po svém. Jednou, když odjel s dětmi do kina, jsem zůstala doma sama. Uvařila jsem si čaj, vzala fotky a pustila si mamčin oblíbený jazz. Po chvilce rozjímaní nad minulosti jsem zaslechla klepání, jako by někdo třikrát ťuknul ukazováčkem na sklo.

Mohlo by Vás zajímat:

Libuše (32): Ve snu se mi zjevila zesnulá maminka. Přišla mě varovat před hrozícím nebezpečím

Nemohla jsem zjistit, odkud klepání přichází

Měla jsem pocit, že to přichází od okna, ale jakmile jsem k němu došla, bylo mi jasné, jak je to absurdní. Bydlíme v sedmém patře. Těžko by tu někdo mohl ťukat na okno. Nevěnovala jsem proto tomu další pozornost a znovu usedla k fotografiím. Po pár minutách se ťukání ozvalo znovu. Tentokrát jsem šla ke vchodovým dveřím.

Ani tam nikdo nebyl. Zmocnila se mě nejistota. Najednou jsem nebyla ráda, že jsem doma sama. Rozsvítila jsem si další lampičku. Možná pro větší pocit bezpečí. Zaklepání se ozvalo znovu a bylo mnohem intenzivnější. Stoupla jsem si a naslouchala, odkud zvuk přichází. Pojala jsem podezření, že z maminčina zrcadla.

Stoupla jsem si před něj. Ťukání ustalo. Stála jsem před zrcadlem a dívala se na sebe. ,,Ty teda vypadáš. Není ti ani čtyřicet, přitom vypadáš na šedesát. Seber se, ženská,“ promlouvala jsem k sobě. Vtom se v zrcadle objevil maminčin rozmazaný obličej. Šeptem se ze zrcadla ozvalo: ,,Jak se máš, Dášo?“

Mohlo by Vás zajímat:

Bohdan (63): Na události oné noci nikdy nezapomenu. Daly mi naději, že posmrtný život skutečně existuje

Díky zrcadlu se setkávám s maminkou

,,Co? Jak je to možné? Já už jsem se asi dočista zbláznila,“ mluvila jsem ke svému odrazu. Mamčina tvář se na mě jen usmívala. ,,Neboj se. To jsem já, tvoje maminka,“ zaznělo milým hlasem. Tekly mi slzy. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Vtom přišel manžel s dětmi. Našel mě plačící u zrcadla. To, co jsem viděla, jsem si nechala pro sebe.

Za měsíc jsem byla doma zase sama. Znovu se bytem ozvalo zaklepání. Automaticky jsem šla k zrcadlu. ,,Mami?“ Za pár vteřin se objevila mamčina tvář. Seděla jsem u zrcadla snad celou věčnost. Vždy, když jsem byla doma sama, přišlo zaťukání a pak hodiny strávené u zrcadla. Později jsem se dočetla, že právě zrcadlo je bránou pro duchy. Když mi volala Štěpa a povyprávěla mi, co se jí stalo, já jen poznamenala: ,,Já vím. Už chápeš, proč jsme si měly každá vzít jedno zrcadlo?“

Mohlo by Vás zajímat:

Maruška (21): S babičkou jsme se domluvily, že mi dá znamení, až jednoho dne zemře. Svůj slib splnila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.