Daniela (45): Poprvé v životě jsem stála tváří v tvář duchovi. Nepopsatelný zážitek

Nikdy jsem vyloženě nevyvracela posmrtný život nebo například duchy. Vždy jsem věřila v nějakou vyšší moc, ale detailně jsem se o to nikdy nezajímala. Až jednoho dne jsem si sama na vlastní kůži zkusila, jaké je spatřit ducha.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslava (61): Moje malá vnučka viděla přízrak, já si myslela, že jde jen o dětskou hru

Malý chlapec za oknem

Část své rodiny mám v Rakousku. Jednou do roka za nimi jezdím na víkend. Když jsem tam jela naposledy, rozhodla jsem se, že pojedu autem. Při cestě zpět mě ale potkala silná bouřka. I když se považuji za vyježděného řidiče, rozhodla jsem se, že si v nejbližším městě najdu hotel nebo penzion. Měla jsem štěstí, našla jsem na okraji města starší penzion.

Bylo to správné rozhodnutí, protože sotva jsem vešla do pokoje, nepřála jsem si nic jiného než spát. Dala jsem si teplou sprchu a ulehla. Usnula jsem de facto ve vteřině. Bouřka se zdála být pryč, ale ani tak jsem svého rozhodnutí nelitovala. Někdy kolem půlnoci jsem se vzbudila.

Bouřka se vrátila, a to v plné síle. Hromy a blesky lítaly, šel z toho strach. Lomcovalo mi to okny. Musela jsem vstát z postele a jít okno zavřít. Když jsem k oknu došla, vyjekla jsem. Na ulici stál malý chlapec. Celý promočený a vystrašený. Rychle jsem se snažila okno otevřít dokořán.

Mohlo by Vás zajímat:

Olina (27): Obyčejná páteční noc na chatě se změnila ve strašidelný zážitek. Možná to bylo úplňkem

Asi jsem se zbláznila

Vystrčila jsem hlavu z okna, ale nikdo už tam nestál. Já snad blouzním, říkala jsem si. Vím, co jsem viděla, ale přiznala jsem si, že jsem přetažená a rozespalá. Okno jsem zavřela a zatáhla závěs. Nebylo zcela jednoduché znovu usnout, bouřka byla silná a poměrně dost hlasitá. Sotva jsem měla pocit, že spím, byla jsem zase vzhůru.

Sedla jsem si na postel a přímo naproti mně stál znovu ten malý chlapec. Upřeně se na mě díval. Vyjekla jsem. „Co tu děláš, chlapče?“ zeptala jsem se zmateně. Ticho. Sáhla jsem na noční stolek, abych si rozsvítila lampičku. Jakmile pokoj zalilo světlo, chlapec byl zase pryč.

To jsem se už dočista zbláznila? Nevydržela jsem to a šla jsem říct na recepci, že se zde potuluje malý kluk. Na recepci ale nikdo nebyl. Šla jsem zpět do pokoje, vzala jsem si prášek na spaní a těšila jsem se, až odjedu.

Mohlo by Vás zajímat:

Blanka (28): Koupila jsem si ve vetešnictví polaroid. Na dovolené nás trochu postrašil

Duch malého chlapce

Ráno jsem byla snad ještě víc unavená než večer. Jako kdybych vůbec nespala. Neměla jsem v plánu se do penzionu někdy vracet, tak už jsem to s nikým neřešila. Přesto mi to nedalo, a když jsem přijela domů, zjišťovala jsem si informace o místě, kde jsem strávila noc.

Před pár lety patřil penzion jedné rodině. Manželé měli malého syna. Při jedné silné bouřce do něj uhodil na zahradě blesk a chlapec zemřel. Koluje legenda, že při podobně silné bouřce se na místo, kde se to stalo, vrací duše zemřelého chlapce. Bála jsem se, že jsem se zbláznila, ale myslím, že toto je pro mě jasný důkaz, že duchové existují.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (25): Moje sestra žije v domě, kde podle všeho straší, co mě překvapilo ještě víc, je, že jí to nevadí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.